„Čáslavská stopa v nové expozici Armádního muzea na Žižkově“ byl název přednášky čáslavského rodáka Jana Šacha na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Akci zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“. Přednáška se konala v Čáslavi a v hledišti seděli hlavně Čáslavané a Čáslavanky.

Není divu, že na přednášce o čáslavských vojenských stopách v pražském muzeu bylo opravdu „přečáslavováno“. Na Čáslavsku totiž vojenství tvořilo dějiny, které měly vliv na zbytek Česka a dokonce Evropy. Od husitského hejtmana Jana Žižky z Trocnova a Kalicha, přes generála Františka Moravce, autora plánu na odstranění obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, až po vojenské veterány současné.

Mgr. Jan Šach je vědecký pracovník a kurátor sbírek historických zbraní Vojenského historického ústavu Praha. Narodil se v roce 1970, v letech 1989 až 1990 studoval na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, v letech 1990 až 1996 absolvoval studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1993 působí ve Vojenském historickém ústavu Praha. Specializuje se na historii vojenství a vývoj historických chladných a palných zbraní. Je autorem řady výstav, stálých muzejních i zámeckých expozic. Napsal několik knižních publikací a celou řadu odborných článků a studií.

Armádní muzeum v Praze na Žižkově je umístěno v historických budovách Památníku osvobození. Muzeum Památníku osvobození bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1932. V letech 2018 až 2022 prošel celý komplex generální rekonstrukcí, při které byly vytvořeny také nové expozice. A právě na nich se podílel Čáslavan Jan Šach. Pro hledání čáslavských stop v rozsáhlém komplexu muzea je proto osobou nejpovolanější.

První stopou, kterou objevil v muzeu je kamnový kachel Jana Roháče z Dubé, který byl objeven u hradu Sion. Tou další byly artefakty generála Aloise Eliáše, popraveného německými nacisty, který v Čáslavi sloužil před válkou. Jednalo se o snubní prsten a vycházkovou hůl. Další stopy směřovaly na svobodníka aspiranta Františka Pavelku, který byl v rámci akce Percentage vysazen v Koudelově u Čáslavi. Kvůli omylu a konspirační chybě byl zatčen a popraven stětím hlavy na gilotině. Vojenská blůza připomíná Alexandra Vasiljeviče Fomina a jeho partyzánskou skupinu. Také on zaplatil za své hrdinství životem. V muzeu jsou dále trojrozměrně znázorněni vojáci 21. střeleckého pluku, který měl v Čáslavi velitelství.

Největší stopou v muzeu zanechal čáslavský rodák brigádní generál František Moravec. A není divu, málokdo se totiž stal hrdinou třech odbojů. A navíc se postaral o likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, zvaného Pražský řezník. Právem vzbudily největší zájem pravděpodobně generálovy artefakty, které byly v roce 2012 objeveny v Čáslavi při výkopových pracích. Jednalo se o důstojnickou šavli v pochvě se zachovalým zlatým střapcem. Dále o bodák od francouzské pušky Lebel, bodák na italskou pušku Mannlicher-Carcano a rakousko-uherský bodák na pušku Mannlicher. Dále byl nalezen zákopový nůž, schránka s poškozenými dokumenty a zapalovač. Obavy způsobily tři válečky, ukázalo se však, že se jedná o baterie. Vše zakopal nebo nechal zakopat František Moravec pravděpodobně těsně před odchodem do emigrace.

Přednáška Jana Šacha vzbudila velký zájem a jejím výsledkem bylo také pozvání do Armádního muzea v Praze na Žižkově. Zaznělo také přání, aby zbraně sloužily jen sportovcům či myslivcům. Nebo muzejníkům, ale rozhodně ne šílencům, kteří je používají ke svým agresivním cílům.

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=dj1YDG9EJSY

https://www.youtube.com/watch?v=vHh8F_7bJAQ

Vladimír Havlíček

Čáslav/Zbyslav/Vrdy – „Zbyslavský rodák František Lorenc – autor první učebnice esperanta pro Čechy“ bylo téma přednášky, kterou na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla zorganizoval s podporou města Čáslav Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“. Přednášela osoba nejpovolanější – vedoucí muzejní skupiny Muzea esperanta Svitavy paní Libuše Dvořáková.

František Vladimír Lorenc byl pedagog, překladatel, básník, novinář, lékař, léčitel, filozof, filantrop a především geniální polyglot, tedy znalce mnoha jazyků. Ovládal jich neuvěřitelných sto čtyři. Narodil roku 1872 se ve Zbyslavi v rodině mlynářského dělníka. Do měšťanské školy chodil pěšky do Čáslavi a později také do gymnázia. Cestou do školy se učil cizí jazyky, na které měl mimořádný talent. Při gymnazijní zkoušce prokázal znalosti všech slovanských jazyků, řečtiny a latiny, překládal v té době z čínštiny, hebrejštiny a aramejštiny.

Kvůli aktivitě mezi sociálně demokratickou mládeží byl pronásledován rakouskouherskou policií, a proto emigroval ve svých dvaceti letech do Brazílie, kde strávil zbytek života. Zemřel v roce 1957. Stal se třetí nejznámější osobností českého původu v této zemi, vedle brazilského prezidenta Juscelino Kubitscheka de Oliveira a Jana Antonína Bati.

Lorenc věnoval velkou pozornost mezinárodnímu jazyku esperanto, jehož první učebnici pro Čechy vydal v roce 1890 na svůj náklad ještě za svého pobytu v Čechách. Patří mezi jazykovědce a esperantisty světového formátu. Není náhoda, že před pěti lety byla tomuto renesančnímu „všeumělovi“ odhalena pamětní deska na knihovně ve Vrdech a zároveň byla knihovna po Františku Lorencovi pojmenována. Při odhalování pamětní desky promluvila generální konzulka ČR v Brazílii inženýrka Pavla Havrlíková, odborník na Lorencův život a dílo doktor Petr Chrdle, autor pamětní desky Zdeněk Myslivec a magistra Petra Kobelová z místní knihovny.

Aktivity zbyslavského rodáka byly neuvěřitelné. Je dodnes záhadou, jak mohl tak daleko od civilizace mít přístup k tolika informacím a zanechat po sobě tak rozsáhlé dílo. Žil totiž na venkově, kde si doslova uplácal z hlíny chýši. V době Španělské chřipky dokonce vynalezl vakcínu a zachránil mnoho životů. Není náhoda, že jeho jméno nese zednářská lóže v Porto Alegre. Zcela vážně se předpokládá, že díky svým spiritistickým aktivitám mohl čerpat informace z míst, kam se „běžný smrtelník“ nedostane.

Francisco Valdomiro Lorenz, jak si v zámoří říkal, je v Brazílii dosud znám a ctěn. Jsou po něm pojmenovány ulice, nakladatelství, lingvistický institut, knihovny. Je uznáván esperantisty z celého světa. V Česku je neprávem opomíjen. Tuto nespravedlnost se snaží úspěšně napravit pracovníci knihovny ve Vrdech a také paní Libuše Dvořáková ze Svitav!

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=8SqOaTEAm2Y

https://www.youtube.com/watch?v=bKcQdmNVPpEj

Text, foto a videa Vladimír Havlíček

Rodný dům F. Lorence ve Zbyslavi