Čáslav/Sázava – Na výlet do kláštera v Sázavě vyrazili členové a příznivci Muzejního a vlastivědného spolku „Včely Čáslavské“. Cestou si ještě stačili prohlédnout kostel v Úžicích a „vyškrábat“ se na zříceninu hradu Talmberk. V sázavském klášteře čekalo na „historii chtivé“ poutníky obrovské překvapení!

První zastávkou byl filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích. Kostelík byl postaven v románském slohu už ve dvanáctém století, ale z původní stavby se dochovala jen severní stěna lodi a věž. Ostatní zdivo lodi je raně gotické, presbytář byl přistavěn až v století patnáctém a raně barokní sakristie až ve století sedmnáctém. Na jižní stěně kostela jsou umístěny sluneční hodiny. Úžický kostel určitě stojí za zastavení.

Další zastávkou byl nedaleký hrádek Talmberk. Dnes již polozřícená válcová věž, kdysi nádherného gotického hradu, se vypíná se na ostrohu nad stejnojmennou vsí, patřící pod obec Samopše. Svědčí o někdejším významu a slávě hradu. Hrad založil Hroznata z Úžic z moravského rodu Kouniců někdy po roce 1284. Byl totiž purkrabím Pražského hradu a za služby prokazované králi Václavovi II. dostal území severně od řeky Sázavy, kolem Úžic. První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1291, kdy došlo k dělení majetku mezi syny Hroznaty. Hrad se statkem tehdy dostal Arnošt, který ho dostavěl.

Výlet završila návštěva rozsáhlého areálu bývalého benediktinského kláštera v Sázavě nad stejnojmennou řekou. Klášter byl založen roku 1032 z popudu knížete Oldřicha a svatého Prokopa. Ten se stal prvním opatem. Nejstarší částí jsou základy kostela sv. Kříže a kruhové rotundy se čtyřmi apsidami, které okryli archeologové v klášterní zahradě. Klášter byl střediskem slovanské vzdělanosti. Je to jedno z posledních míst v Čechách, kde se provozovala liturgie ve staroslověnštině.

A právě v sázavském klášteře čekalo výletníky obrovské překvapení. A tím byla prohlídka právě začínajících archeologických výkopů nad jeskyní sv. Prokopa. Tato lokalita je pro veřejnost uzavřena, archeologický průzkum je totiž na samém počátku a bude trvat roky. Zatím je odkrývána novodobá vrstva, kde byly objeveny mimo jiné lidské kosti. Ve starších vrstvách jsou očekávány cenné artefakty. A jaký prostor se objeví po odkopání všech vrstev? Bude to snad sakrální stavba? Nikdo neví, očekávání jsou veliká. Patří poděkování místní kastelánce, že umožnila čáslavským návštěvníkům, aby byli u začátku archeologického výzkumu s tak obrovským očekáváním!

Video: https://www.youtube.com/watch?v=WybPmLhuce4

Vladimír Havlíček

Čáslav – „Dětství a manželství ve středověku“ byl název přednášky Martina Nodla z Centra medievistických studií v Praze. Akci zorganizoval pro širokou veřejnost Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ s podporou města Čáslav na Nové scéně Dusíkova divadla.

Doc. Martin Nodl, Ph.D. je český historik působící v Centru medievistických studií Filozofického ústavu AV ČR, v. v. i. a přednáší na Fakultě humanitních věd Karlovy univerzity. Věnuje se kulturním, náboženským a sociálním dějinám pozdního středověku, dějinám historiografie, proměnám městské společnosti a dějinám i teorii dějepisectví. Za knihu Středověk v nás obdržel cenu Magnesia Litera.

Podle docenta Nodla je náš pohled na středověk zkreslený. Dnešní člověk si myslí, že žije v moderním světě, který je vrcholem civilizace. Středověcí lidé však proti nám žili mnohem více přítomností. Nám totiž uniká život, který žijeme teď a tady. Jsme buď nostalgičtí, a nebo si naopak všechno modelujeme do daleké budoucnosti.

Absolutně jiný je náš vztah k dětem. Dnes méně pohlížíme na naše potomky jako na nedospělou bytost. Projikujeme si do nich vlastní ambice nutíme je, aby byly „malými dospělými“. Považujeme za samozřejmé, že náš potomek umí ve třech letech číst, o rok později hrát na flétnu, ve školce se učí anglicky od rodilého mluvčího a tak dále. Dětem krademe dětství. A pak je paradoxně necháme do středního věku v „mama hotelu“ a tím jim znemožníme, aby dospěly.

Přednáška Martina Nodla přesvědčila posluchače, že středověk vůbec nebyla tak hrozná doba, jak si dnes představujeme. Ukázal, že současní lidé mají s těmi středověkými mnoho společného. Každodenní mody lidského chování a myšlení jsou v podstatě dodnes stejné.

Vladimír Havlíček