Čáslav – Výročí úmrtí rodáka a „žabaře“ Zdeňka Špinara si v srpnu připomínají v Čáslavi nejen fandové paleontologie.

Prof. RNDr. Zdeněk Vlastimil Špinar, CSc. se narodil 4. dubna 1916 v Čáslavi a zemřel 14. srpna 1995 v Prysku u České Kamenice. Byl významným českým paleontologem, proslavil se především jako specialista na fosilní obojživelníky, zejména žáby. Paleontologii obojživelníků a jejich evoluci věnoval celý profesní život.

Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze vychoval několik generací paleontologů se zaměřením nejen na obratlovce, ale i bezobratlé. Spolupracoval s Josefem Augustou a především s akademickým malířem Zdeňkem Burianem. Jejich obrazy dinosaurů a brontosaurů si ze školních lavic pamatujeme snad všichni.

Napsal řadu knih populárně vědeckého zaměření a několik objemných vysokoškolských učebnic. Přispíval do odborných časopisů celého světa. Celý život zůstal čáslavským patriotem a na své rodiště byl náležitě hrdý. Rád se vracel na abiturientské srazy čáslavského gymnázia, které absolvoval před válkou.

Jeho rodný dům v Pražské ulici byl zbourán začátkem sedmdesátých let minulého století, stával zhruba naproti dnešní restaurace Bílá růže. Celý život byl vyznavačem skautingu, toto hnutí formovalo jeho postoje, především vlastenectví.

Zdeněk Špinar byl celosvětově uznávaným odborníkem ve svém oboru. V Čáslavi, ovšem kromě odborné veřejnosti, upadl v zapomnění. Napravme to a vzpomeňme na nejznámnějšího českého „žabaře“ z Čáslavi!

Vladimír Havlíček

Zbyslavský rodák František Lorenc, ovládající přes 100 jazyků, se proslavil až v Brazílii.

Na Štědrý den roku 1872 se ve Zbyslavi v rodině chudého mlynářského dělníka narodil František Lorenc, který již od dětství prokazoval mimořádný talent ke studiu cizích jazyků. Ty se učil především při své každodenní 6 km dlouhé cestě do Čáslavi, kde navštěvoval měšťanskou školu a později i 4 třídy gymnázia. Již při gymnazijní zkoušce v Kolíně prý prokázal mimo jiné znalosti všech slovanských jazyků, řečtiny a latiny, ale překládal v té době i z čínštiny, hebrejštiny a aramejštiny. Jako 18letý nemajetný student vydal v r. 1890 vlastním nákladem v tiskárně tehdejšího pardubického starosty Hoblíka první učebnici mezinárodního jazyka esperanto pro Čechy.

Pro svou činnost mezi sociálně demokratickou mládeží byl pronásledován rakouskouherskou policií a v r. 1893 tajně emigroval do Brazílie, kde prožil v nelehkých podmínkách zbytek svého života (zemřel v r. 1957). Tam působil jako ředitel školy, spisovatel duchovní literatury, překladatel – polyglot, léčitel a filantrop. Je dosud neobjasněnou záhadou, jak mohl tak daleko od civilizace mít přístup k tolika informacím a zanechat po sobě tak rozsáhlé dílo. V Brazílii je dosud znám a ctěn, a to nejen mezi esperantisty – jsou po něm pojmenovány ulice, ale např. i nakladatelství Lorenz v Rio de Janeiro, lingvistický institut v Porto Allegre či kulturní dům a knihovna ve městě Dom Feliciano, kde žil.

Ke zmíněné poslední iniciativě se připojila i obec Vrdy, k níž Lorencova rodná Zbyslav nyní administrativně náleží. 8. července se na zaplněném prostranství před místní knihovnou konal slavnostní ceremoniál k uctění slavného rodáka a při této příležitosti odhalení jeho pamětní desky od Zdeňka Myslivce a přejmenování knihovny na Knihovnu Františka Vladimíra Lorence ve Vrdech. Akce probíhala v úzké spolupráci s Českým esperantským svazem. Proto se na ni sjely z celé republiky i téměř čtyři desítky uživatelů tohoto mezinárodního jazyka a ctitelů Lorencova díla, kteří si v rámci doprovodného programu se zájmem prohlédli i památky města Čáslav a obec Zbyslav. Čestným hostem ceremoniálu byla rovněž generální konzulka ČR v Brazílii Pavla Havrlíková, která ve svém projevu zmínila, že Lorenc je v Brazílii dosud třetí nejznámější osobností českého původu (po bývalém prezidentu Kubitschekovi a Janu Antonínu Baťovi). Mezi pozdravnými gratulacemi do Vrdů byly i dopisy ze zmíněných institucí z Brazílie, nesoucích Lorencovo jméno.

Součástí programu byly i poutavá přednáška Petra Chrdleho, který v loňském roce ve svém nakladatelství KAVA-PECH vydal o Lorencovi v češtině a esperantu životopisnou knihu od prof. Novobilského, a premiéra promítání brazilského dokumentárního filmu o Lorencovi v českém dabingu. Přednáška i film budou v blízké době zpřístupněny na internetu široké veřejnosti.

S Lorencovým dílem se budou moci návštěvníci obce a knihovny stručně seznámit na stálém výstavním panelu, který připravila kurátorka výstav v Muzeu esperanta ve Svitavách Pavla Dvořáková. Navázaná spolupráce obce Vrdy s českými a brazilskými esperantisty bude i nadále pokračovat za účelem šíření většího povědomí o u nás neprávem zapomenutém zbyslavském géniovi.

PhDr. Pavla Dvořáková

Kačina/Svatý Mikuláš – Nejmohutnější trnovník akát v ČR roste na zámku Kačina na Kutnohorsku! Tato botanická rarita je veřejnosti prakticky neznámá. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že akát je invazivním druhem.

Na druhou stranu, má hospodářský význam, především jako medonosný strom. Do Evropy byl akát (latinsky Robinia pseudoacacia) dovezen počátkem 17. století jako okrasný strom a byl využíván v botanických zahradách, parcích nebo stromořadích. Akátová semena přivezl ze Severní Ameriky do Evropy v roce 1601 francouzský botanik Jean Robin, po něm dostala tato dřevina své latinské jméno. Na našem území byl první akát vysazen roku 1710.

Akát byl dovezen jako medonosný strom, akátový med je jeden z nejlepších a nejléčivějších medů. Čerstvá kůra léčí žaludeční překyselení, květ je jako droga sbírán pro farmaceutické zpracování. Jeho houževnaté dřevo se používá v nábytkářství, ve stavebnictví i jako topivo, jeho výhřevnost je nejvyšší z běžně používaných palivových dřev. Důležitá je také výsadba ve městech, je totiž odolný znečištěnému prostředí. Hlízkové nitrogenní bakterie poutají vzdušný dusík a přeměňují ho na organické formy, které jsou přijatelné pro rostliny. Časem se ovšem ukázalo, že je stromem invazivním, jenž vytlačuje původní flóru a vytváří tak monokulturu.

Ale vraťme se k akátu na Kačině a dejme slovo PhDr. Pavlu Novákovi, CSc. z Národního zemědělského muzea: „Kačinský akát není nejstarší, ale zřejmě nejmohutnější, co do objemu kmene, v ČR. Nemohl být vysazen před rokem 1789, kdy byly na polích položeny základy parku, pravděpodobněji se sem však dostal až s výsadbou akátů koncem 19. století. A mohutný je tak proto, že je to srostlice několika kmínků.“ A pro zajímavost dodává: “ Podobnou srostlici – tentokráte buku, můžete vidět v Pacákových sadech u Vlašského dvora v Kutné Hoře.“ Děkujeme doktoru Novákovi za informace, které získal na zahradnické fakultě Mendlovy univerzity v Brně.

Až budeme u nádherného empírového zámku Kačina obdivovat nejmohutnější trnovník akát v ČR, vzpomeňme si, jak je to vlastně s invazivními vlastnostmi tohoto stromu. Semínky se totiž šířit moc neumí, protože jsou těžká a navíc na obdělávaném poli nebo sečeném trávníku nemají šanci. Šíří se ale dobře prostřednictvím kořenových výmladků, tedy vlků. Tím ale nová lokalita nevznikne. Zkrátka bude růst jenom tam, kde mu to dovolíme. A jedno z takových míst je u zámku Kačina na Kutnohorsku!

Vladimír Havlíček