Archiv pro rubriku: Historie

Před 75 lety byl gestapem zatčen čáslavský odbojář Václav Moravec

Před 75 lety byl gestapem zatčen čáslavský lékárník Václav Moravec. O statečnosti svého dědečka a dalších čáslavských spoluobčanů jsme si popovídali s jeho vnučkou, paní Martou Šenkapounovou.

Václavu Moravcovi se v rodině říkalo „lékárník“. Narodil se 10. září 1899 v Čáslavi. Ve dvacátých letech se oženil s Jindřiškou Hůlovou, dcerou majitele lékárny v Čáslavi. Pracoval totiž v lékárně jejího otce, s Jindřiškou se do sebe zamilovali a v roce 1924 se slavila svatba. Narodily se jim čtyři děti a až do okupace žila rodina poklidně a šťastně.

Zlom nastal v dubnu 1942, těsně před atentátem na Heydricha, kdy byl zatčen za členství v odbojové organizaci Národní obranný svaz (NOS), která vznikla v roce 1940 jako součást vojenské organizace Obrana národa, jíž velel divizní generál Alois Eliáš. V Čáslavi měl NOS 40 členů. 4 z nich byli popraveni, 14 zemřelo v koncentračních nebo trestních táborech a 1 zemřel těsně po návratu. Vedoucím byl major Miloň Micka. Moravec vstoupil do NOS 20. září 1941 na výzvu později popraveného Karla Žitavského. Jeho úkolem bylo shromažďování obvazového materiálu a pohonných hmot. Obstarával také léky rodinám vězněných a za tuto činnost byl v dubnu 1942 zatčen. „Po dědečkově zatčení doma zůstala babička se čtyřmi dětmi (6, 12, 14 a 16 let),“ popisuje těžkou situaci v rodině vnučka Marta Šenkapounová. A dodává: „Gestapo ho odvezlo do Kutné Hory a odtud do Kolína, kde pobyl několik týdnů. Při výsleších mu gestapák vyrazil několik zubů. Kolínské gestapo ho pak předalo do vězení v terezínské Malé pevnosti. Souzen a odsouzen byl v Litoměřicích. Poté byl vězněn v německých věznicích v Griebo a Halle. Domů se vrátil až koncem května 1945.“ Dále se vnučka zamýšlí: „Dědeček po návratu domů vážil pouhých 48 kilogramů, umíte si to představit při jeho výšce 185 centimetrů?“

Paní Marta nám poskytla k zveřejnění seznam členů NOS s komentářem: „Protože dnešní vzpomínka patří nejen mému dědovi, ale všem 40 členům NOS v Čáslavi, poskytuji jejich seznam. Čáslaváci by měli vědět, že mezi jejich předky bylo mnohem více statečných lidí, než se všeobecně soudí.“ A dodává: „Připojuji také úryvek z dědečkova deníku, do kterého si každý den zapisoval poznámky od 6. dubna až do 27. května 1945. Navrch přidávám báseň, kterou poslal babičce několik dnů před soudem a fotografii, kterou mu poslala babička zapečenou do chleba.“

5. 5. 1945 se lékárník Václav dostal na svobodu. Z americké zóny se musel dostat domů přes zónu ruskou, takže do Čáslavi dorazil až koncem května. Zapojil se do lokální politiky a nastoupil zpátky do lékárny. V únoru 1948 byl ale zbaven všech politických funkcí, propuštěn z práce, lékárna mu byla znárodněna. Pracoval jako dělník, živil se například trháním ovoce apod. Po letech byl přijat do „své“ lékárny, kde pracoval až do důchodu jako řadový zaměstnanec. Zemřel roku 1980, manželka Jindřiška o pět let dříve.

Nutno dodat, že Václavův bratr, tedy strýc paní Marty, generál František Moravec, byl autorem plánu atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Jmenuje se po něm jedna z hlavních čáslavských ulic.

Vzpomínku na Václava Moravce zakončíme smutnou citací z jeho vězeňského deníku: „Smutné výročí, jest to právě 3 léta, co jsem byl zatčen. Přemýšlel jsem, jak to bylo pře třemi léty a co se od té doby změnilo doma i ve světě. Děti mi téměř odrostly a máma musela nést v nejtěžších dobách veškerou starost a péči o ně. Snad budu jí to moci vynahradit. Těším se jako malé dítě až mne propustí.“

Toto je příběh široké rodiny Moravcovy. Vlastenců se silným morálním kreditem, statečných lidí s pevnými ideály. V tomto duchu vychovávají další generace a platí to o všech Čáslavanech a jejich potomcích z odbojové organizace Národní obranný svaz. Vzpomeňme si občas na jejich statečnost a zásadovost, to oni nám vybojovali svobodu.

Děkujeme za přínosný rozhovor a za laskavé zapůjčení rodinných fotografií a textů paní Martě Šenkapounové.

Text: Vladimír Havlíček, foto: archiv Marty Šenkapounové

Jan Karafiát se narodil před 170 lety, v Čáslavi napsal Broučky.

Před 170 lety se narodil Jan Karafiát, spisovatel, který v Čáslavi napsal slavné a nesmrtelné Broučky.

Jan Karafiát se narodil 4. ledna 1846 v Jimramově na Českomoravské vysočině do staré písmácké rodiny. Základní vzdělání získal v evangelické škole při místním sboru. Od jedenácti let studoval na německém gymnáziu v Litomyšli a v šestnácti letech odešel na studie do německého evangelického gymnázia ve vestfálském Güterslohu. Poté studoval na bohosloveckých fakultách v Berlíně, Bonnu a studia uzavřel ve Vídni. Po skončení studií pracoval rok v Kolíně nad Rýnem v rodině továrníka Langena jako vychovatel. Dále působil jako vikář v Roudnici, odkud odešel na studia do Edinburghu. Po návratu ze Skotska vyučoval v Evangelickém učitelském semináři v Čáslavi. Poté působil jako farář v Hrubé Lhotě na Valašsku a po dvaceti letech odešel do Prahy, kde se věnoval práci na revizi Bible kralické. Zemřel 31. ledna 1929 v Praze.

Ale pojďme se věnovat jeho pobytu v Čáslavi, kde od roku 1872 do roku 1874 učil náboženství, pedagogiku, didaktiku a češtinu v Evangelickém učitelském semináři. Zároveň zde působil jako spirituál a později jako správce. Rozsah jeho práce byl široký. Zavedl pravidelný duchovní život mezi studenty, organizoval děti do nedělní školy a ve volném čase se věnoval literatuře. V Čáslavi napsal Karafiát povídku Kamarádi podle skutečné události z jeho rodiště. Ale hlavně zde vytvořil ve volných chvílích, kdy zrovna nevyučoval, stěžejní část svých Broučků. Dnes již nezjistíme, jestli vymýšlell dobrodružství z křehkého světa plného fantazie cestou mezi budovou Evangelického semináře na Komenského náměstí a Kasparidesovským domem na Kostelním náměstí, kde bydlel. A nebo při toulkách kolem Podměstského rybníku, či ve Vodrantech, a nebo při posezení na Žižkově náměstí? Nevíme. Jisté je jenom to, že ulice mezi seminářem a domem, kde bydlel a nespočetkrát jí prošel, je dnes na jeho počest pojmenována Karafiátova. V budově učitelského ústavu je dnes sídlo Diakonie a Kasparidesovský dům, pojmenovaný po malíři, čáslavském rodákovi Stanislavu Kasparidesovi, slouží seniorům.

Ale vraťme se k Broučkům, k půvabné a poetické pohádce, která se stala pro svou jednoduchost a prostotu oblíbenou mezi dětmi i dospělými. Autor k vlastnímu vzniku pohádky uvádí: „Věc v mysli už dávno hotovou jsem na procházce lil do formy, večer pak, když chovanci spali, jsem ji v půlhodinkách házel na papír“. Autor popisuje Broučkův život od dětství, přes dospělost až ke smrti, zaměřuje se na vztahy a především na vzájemnou soudržnost rodiny. V díle také vystupují postavy lidí, které jsou postaveny do kontrastu k broučkům. Při psaní Broučků Karafiát záměrně zvolil jazykový styl, který je srozumitelný dětskému čtenáři. Proto v díle použil jednoduchou slovní zásobu, která odpovídá myšlení malého dítěte. Jako zkušený pedagog se dokázal vžít do dětského světa, pochopit a využít znalost psychologie dětí. A právě to dělá tuto půvabnou pohádku o broučcích tak srozumitelnou a nadčasovou pro dětský svět. Až se budeme procházet historickou podzimní Čáslaví mezi Kostelním náměstím a náměstím Komenského, vzpomeňme si, že tudy vedly také kroky faráře, básníka, prozaika a esejisty Jana Karafiáta. To ještě netušil, že ulice se jednou bude jmenovat na jeho počest. Ulice Jana Karafiáta. A není vůbec vyloučené, že na podzimní procházce inspirativní Čáslaví ho napadla tato pasáž z Broučků: „Byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom musel tatínek kmotříčkovi slíbit, že se k nim přijde s maminkou a s Broučkem ještě jednou podívat, a to hned zítra, dřív než udeří zima.“

Vladimír Havlíček

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=MRu3p0sMuOY

https://www.youtube.com/watch?v=iUyl66t9WY4

„Čáslavská privilegia“ slaví kulatiny

„Čáslavská privilegia“, to jsou nejstarší zachované listiny nevyčíslitelné hodnoty, které měly vliv na rozvoj královského města Čáslavi. A právě dvě ze čtyř privilegií mají „kulatiny“. 550 a 630 roků od jejich vydání českými králi, to už je pořádný důvod k oslavě a především k jejich připomenutí.

A to měla „Čáslavská privilegia“ namále! Při historicky největším čáslavském požáru v roce 1522 padlo ohni za oběť téměř celé město. V této době byly požáry ve více či méně dřevěných městech běžné, ale tento byl nejtragičtější. A když se osvícení čáslavští radní měli během několika minut rozhodnout, co zachránit, rozhodnutí jednoznačně padlo na privilegia. A díky tomuto prozíravému rozhodnutí si tyto listiny můžeme dodnes prohlížet. Jejich význam pro Čáslav je tak velký, že bychom je mohli srovnat snad jenom s významem korunovačních klenotů pro Českou republiku. A to je důvod, proč jsou uloženy na bezpečném místě, konkrétně ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře. Při oslavách 750 výročí založení města Čáslavi byla privilegia na jeden den zapůjčena Městskému muzeu Čáslav. A čáslavské muzeum je za zvýšených bezpečnostních opatření vystavilo ve výstavní síni na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Díky vstřícnosti pracovníků archivu a muzea mohl originály privilegií nafotit autor tohoto článku.

A nyní můžeme představit slavné a vzácné „jubilantky“. 630 let slaví listina krále Václava IV. z 11. srpna 1386, která osvobozuje město Čáslav a jeho měšťany na tři léta, počínající nejbližším svátkem svatého Havla, od placení sta kop grošů ročně z královské berně.

550 let slaví listina krále Jiřího z Poděbrad z 1. listopadu 1466, která potvrzuje purkmistrům, radním, přísežným a celé obci města Čáslavi privilegia svých předchůdců, především právo jihlavské a listinu Václava IV. z roku 1398 a privilegia Jana, Karla, Václava, Zikmunda a Ladislava.

A pro úplnost si připomeňme další dvě vystavená privilegia. Tím úplně nejstarším a nejvzácnějším dokumentem je privilegium krále Jana Lucemburského ze 4. srpna 1341, kterým uděluje městu Čáslavi a jeho měšťanům právo trhu. Od tohoto roku se každoročně první neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie, tzn. 15. srpna, konal na čáslavském rynku jarmark. Privilegium je ztvrzeno jezdeckou pečetí na hedvábné žlutozelené šňůře.

Druhým nejstarším dokumentem je listina z 12. listopadu 1359, kterou český král Karel IV. ustanovuje, že prodá-li kdokoli z měšťanů a obyvatel města Čáslavi dům, pole nebo jiný nemovitý majetek, který vzdá na zahájeném soudu před rychtářem, staršími a přísežnými města a nový nabyvatel jej drží rok a den ode dne vzdání, nemůže takový majetkový převod již být nikým napaden. Je stvrzena majestátní císařkou pečetí na pergamenovém proužku.

Připomínejme si naši historii a buďme na ni hrdí. Výročí vydání „Čáslavských privilegií“ se k tomu přímo nabízí. Naši předci si významu privilegií vážili a tyto čtyři listiny opatrovali přes půl tisíciletí jako „oko v hlavě“. A při požárech, nejen při tom největším v roce 1522, pro jejich záchranu neváhali riskovat životy. „Čáslavská privilegia“ ovlivnila životy lidí nejen v Čáslavi, ale v celém regionu. Bez nich by nebyl zdaleka možný rozvoj Čáslavska, k jakému od jejich vydání došlo. Tím, že si připomínáme odkazy našich předků, ukazujeme, že si vážíme jejich práce, skutků a že si také vážíme sami sebe.

Vladimír Havlíček