V červnu si připomínáme výročí deportace Židů  nejen z Čáslavi do Terezína. Na tyto smutné události a především na svého kamaráda zavzpomínal pan Václav Moravec z Čáslavi.

Během druhé světové války bylo zavražděno téměř 80 tisíc Židů z českých zemí. Většina z nich byla deportována do terezínského ghetta a odtud do vyhlazovacích táborů. Čáslavští Židé byli do Terezína deportováni z kolínského shromaždiště, přeživších zbylo pouze několik.

Jednou z nešťastných rodin byli Eisnerovi. Ti přišli do Čáslavi po vyhlášení Mnichovské dohody o odstoupení pohraničí. V Čáslavi bydleli v ulici 28. října čp. 490. Doktor Eisner zde měl také ordinaci.

Pan Václav Moravec na předválečné období vzpomíná: „V té době se do vily téměř proti nám nastěhovala rodina MUDr. Eisnera. Přistěhovali se z okupovaného Růžodolu u Liberce, kde byl MUDr. Eisner mimo jiné i starostou Sokola.“ A pokračuje ve vyprávění: „Eisnerovi měli tři děti. Nejstarší byl Jiří, prostřední Miloš byl se mnou stejně starý, říkali jsme mu Minka. Nejmladší byla Heda. Minka začal chodit na gymnáziu do naší třídy.“ O velkém kamarádství s Minkou Václav Moravec vypráví: „Skamarádili jsme se a denně byl Minka u nás, nebo já u Eisnerů. Zvlášť se mně líbilo, když Jirka s Minkou hráli na klavír čtyřručně Slovanské tance Antonína Dvořáka.“

MUDr. Eisner si v Čáslavi otevřel ordinaci, kterou však po vzniku Protektorátu nemohl pro židovský původ dlouho provozovat. Ani děti nemohly pro židovský původ navštěvovat školu a židovské obyvatelstvo muselo začít nosit označení Davidovou hvězdou. Na tu dobu Václav Moravec nerad vzpomíná: „V té době onemocněla paní Eisnerová nádorem na mozku a zemřela. Pohřbu se zúčastnilo málo lidí, vesměs členové židovské komunity a já. Pohřeb jsem fotografoval.“ Jistě, lidé měli strach, ale díky statečnosti pana Moravce se nám zachovaly fotografie z této smutné události.

Krátce po pohřbu pokračovala tragédie rodiny a celé čáslavské diaspory. MUDr. Eisner byl zatčen gestapem a skončil v Terezíně. K tomu se váže vzpomínka Václava Moravce: „Po válce mi tatínek vyprávěl, že když byl vězněn v Terezíně, viděl, jak MUDr. Eisnera vezli na káře mrtvého. Bachař ho umlátil k smrti.“ A dále pokračuje ve vyprávění: „O děti se pak starali prarodiče Eisnerovi. V roce 1942 děti odjely s transportem do Terezína a pak do některého vyhlazovacího tábora, odkud se již nevrátily.“ Pan Moravec se ještě léta snažil zjistit, kde jeho kamarád Minka ukončil svůj život. Obrátil se i na Židovské muzeum, ale odpověď zněla: „nic se nepodařilo zjistit“. Takový byl konec kamaráda a jeho rodiny.

Co dodat závěrem? Historii nelze změnit. Lze se z ní ale poučit. A to bylo také cílem našeho povídání s pamětníkem Václavem Moravcem. Jen pro úplnost musíme dodat, že tatínek pana Moravce byl čáslavský lékárník Václav Moravec st. Ten byl zatčen za členství v odbojové organizaci Národní obranný svaz, která byla součástí vojenské organizace Obrana národa. Za obstarávání léků rodinám vězněných odbojářů byl zatčen a vězněn v německých věznicích v Griebo a Halle. A strýcem Václava Moravce byl generál František Moravec, který vymyslel plán na likvidaci Reinharda Heydricha.

Děkujeme panu Moravcovi za poskytnuté fotografie a za vyprávění, které nás nutí k zamyšlení.

Text Vladimír Havlíček, foto Václav Moravec

O tom, že čáslavský rodák, generál František Moravec byl autorem plánu na odstranění zastupujícího říšského protektora obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, jsme již psali.

Víte, že autor plánu atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, provedený československými výsadkáři, pochází z Čáslavi? Je to tak. Jmenoval se František Moravec a na konci jeho plánu byl zlikvidovaný obergruppenführer SS Heydrich, třetí nejvýznamnější muž Třetí říše, zvaný „Pražský řezník“.

František Moravec se narodil 23. července 1895 v Čáslavi a zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu. Pocházel z dvanácti dětí, dva sourozenci ale zemřeli v nízkém věku. Rodina byla velice chudá. Hodně četl a výborně se učil. Maturoval roku 1913 na osmitřídním gymnáziu v Čáslavi. Po maturitě začal studovat filosofii na Univerzitě Karlově v Praze. Válku započal v březnu 1915 nástupem u 12. zeměbraneckého pluku v Čáslavi jako jednoroční dobrovolník. V lednu 1916 podporučík Moravec padl do zajetí. V zajetí pobýval v Carycinu, což je dnešní Volgograd, kde se přihlásil do spojeneckého vojska. Poté bojoval na řecké, srbské, francouzské a italské frontě. Do vlasti se vrátil v březnu 1919.

V meziválečném období absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, poté byl přemístěn k vojenskému zpravodajství. Před hitlerovskou okupací Československa unikl se skupinou důstojníků do Velké Británie. V Británii se okamžitě s Edvardem Benešem a dalšími vlastenci zapojil do zahraničního odboje. Po válce však neměl na růžích ustláno. Byl obviněn, že se nepostaral o likvidaci zpravodajského archivu v březnu 1939, prezident Beneš se ale za svého kolegu z odboje postavil. Po nástupu komunistů byl okamžitě propuštěn z armády a následně odešel do německého exilu. Z Německa aktivně pracoval proti komunistickému zřízení ve své vlasti. Jeho činnost byla pokládána za tak nebezpečnou, že Státní bezpečnost plánovala jeho únos či dokonce vraždu. V dalších letech pracoval generál Moravec ve vojenské rozvědce americké armády jako poradce pro Československo. Zde v roce 1966 při cestě do Pentagonu zemřel. Po roce 1989 byla Moravcova památka očištěna. Prezident Václav Havel vrátil generálu Moravcovi hodnost a udělil mu nejvyšší státní vyznamenání in memoriam. Jeho jméno nese skupina speciálních sil Armády ČR. Vojenské zpravodajství uděluje čestnou medaili s jeho jménem k ocenění svých příslušníků.

Přestože se František Moravec zúčastnil všech tří československých odbojů, je jeho osobnost nedoceněna. Čestnou výjimku ovšem tvoří rodné město Čáslav, které je na svého rodáka hrdá a jeho památka je v Čáslavi připomínána. Důkazem je název nejvýznamnější čáslavské třídy, ulice Generála Františka Moravce. Ta začíná na křižovatce „Ostrý roh“ a končí na náměstí Jana Žižky z Trocnova.

Nutno poznamenat, že do odboje se zapojil také jeho bratr Václav Moravec. Ten byl zatčen za členství v odbojové organizaci Národní obranný svaz (NOS), která vznikla v roce 1940 jako součást vojenské organizace Obrana národa, jíž velel divizní generál Alois Eliáš. Jeho úkolem bylo shromažďování obvazového materiálu a pohonných hmot. Obstarával také léky rodinám vězněných a za tuto činnost byl v dubnu 1942 zatčen. Byl vězněn v německých věznicích v Griebo a Halle. Domů se vrátil až koncem května 1945.

V roce 2012 byly v Čáslavi nalezeny ukryté památky z majetku Františka Moravce, který je zakopal před odchodem do Velké Británie. Generál Moravec nezanechal žádné paměti, napsal však vzpomínkovou knihu „Špión, jemuž nevěřili“. Asi deset let po jeho smrti rukopis zredigovala a vydala jeho dcera. Že kniha způsobila v normalizačním Československu obrovský skandál, není nutno připomínat. V roce 1977 ještě žilo mnoho lidí, kterým informace z knihy způsobily bezesné noci a nejen to.

Co říci o generálu Moravcovi závěrem? Jeho osobnost byla rozporuplná, kontroverzní. Je to důkaz, že ani lidé nejsou černí, nebo bílí, a že ani historii nelze vnímat černobíle. Moravec nebyl oblíben pro některé své vlastnosti. Podle spolupracovníků byl nevypočitatelný, cynický, podřízené dokonce ponižoval, choval se namyšleně. Svým sebevědomím a uštěpačností si nadělal mnoho osobních nepřátel. Však mu to také po válce spočítali. Byl případem nekompromisního kariéristy. Na druhé straně, kdo může říci, že vyslal do vlasti výsadek Anthropoid, aby provedl útok na nejvyššího muže Protektorátu  Reinharda Heydricha? A kdo se může pochlubit, že aktivně bojoval ve všech třech odbojích? Pouze čáslavský rodák František Moravec.

Text Vladimír Havlíček, foto web