Čáslav/Sázava – Na výlet do kláštera v Sázavě vyrazili členové a příznivci Muzejního a vlastivědného spolku „Včely Čáslavské“. Cestou si ještě stačili prohlédnout kostel v Úžicích a „vyškrábat“ se na zříceninu hradu Talmberk. V sázavském klášteře čekalo na „historii chtivé“ poutníky obrovské překvapení!

První zastávkou byl filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích. Kostelík byl postaven v románském slohu už ve dvanáctém století, ale z původní stavby se dochovala jen severní stěna lodi a věž. Ostatní zdivo lodi je raně gotické, presbytář byl přistavěn až v století patnáctém a raně barokní sakristie až ve století sedmnáctém. Na jižní stěně kostela jsou umístěny sluneční hodiny. Úžický kostel určitě stojí za zastavení.

Další zastávkou byl nedaleký hrádek Talmberk. Dnes již polozřícená válcová věž, kdysi nádherného gotického hradu, se vypíná se na ostrohu nad stejnojmennou vsí, patřící pod obec Samopše. Svědčí o někdejším významu a slávě hradu. Hrad založil Hroznata z Úžic z moravského rodu Kouniců někdy po roce 1284. Byl totiž purkrabím Pražského hradu a za služby prokazované králi Václavovi II. dostal území severně od řeky Sázavy, kolem Úžic. První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1291, kdy došlo k dělení majetku mezi syny Hroznaty. Hrad se statkem tehdy dostal Arnošt, který ho dostavěl.

Výlet završila návštěva rozsáhlého areálu bývalého benediktinského kláštera v Sázavě nad stejnojmennou řekou. Klášter byl založen roku 1032 z popudu knížete Oldřicha a svatého Prokopa. Ten se stal prvním opatem. Nejstarší částí jsou základy kostela sv. Kříže a kruhové rotundy se čtyřmi apsidami, které okryli archeologové v klášterní zahradě. Klášter byl střediskem slovanské vzdělanosti. Je to jedno z posledních míst v Čechách, kde se provozovala liturgie ve staroslověnštině.

A právě v sázavském klášteře čekalo výletníky obrovské překvapení. A tím byla prohlídka právě začínajících archeologických výkopů nad jeskyní sv. Prokopa. Tato lokalita je pro veřejnost uzavřena, archeologický průzkum je totiž na samém počátku a bude trvat roky. Zatím je odkrývána novodobá vrstva, kde byly objeveny mimo jiné lidské kosti. Ve starších vrstvách jsou očekávány cenné artefakty. A jaký prostor se objeví po odkopání všech vrstev? Bude to snad sakrální stavba? Nikdo neví, očekávání jsou veliká. Patří poděkování místní kastelánce, že umožnila čáslavským návštěvníkům, aby byli u začátku archeologického výzkumu s tak obrovským očekáváním!

Video: https://www.youtube.com/watch?v=WybPmLhuce4

Vladimír Havlíček

Čáslav – „Dětství a manželství ve středověku“ byl název přednášky Martina Nodla z Centra medievistických studií v Praze. Akci zorganizoval pro širokou veřejnost Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ s podporou města Čáslav na Nové scéně Dusíkova divadla.

Doc. Martin Nodl, Ph.D. je český historik působící v Centru medievistických studií Filozofického ústavu AV ČR, v. v. i. a přednáší na Fakultě humanitních věd Karlovy univerzity. Věnuje se kulturním, náboženským a sociálním dějinám pozdního středověku, dějinám historiografie, proměnám městské společnosti a dějinám i teorii dějepisectví. Za knihu Středověk v nás obdržel cenu Magnesia Litera.

Podle docenta Nodla je náš pohled na středověk zkreslený. Dnešní člověk si myslí, že žije v moderním světě, který je vrcholem civilizace. Středověcí lidé však proti nám žili mnohem více přítomností. Nám totiž uniká život, který žijeme teď a tady. Jsme buď nostalgičtí, a nebo si naopak všechno modelujeme do daleké budoucnosti.

Absolutně jiný je náš vztah k dětem. Dnes méně pohlížíme na naše potomky jako na nedospělou bytost. Projikujeme si do nich vlastní ambice nutíme je, aby byly „malými dospělými“. Považujeme za samozřejmé, že náš potomek umí ve třech letech číst, o rok později hrát na flétnu, ve školce se učí anglicky od rodilého mluvčího a tak dále. Dětem krademe dětství. A pak je paradoxně necháme do středního věku v „mama hotelu“ a tím jim znemožníme, aby dospěly.

Přednáška Martina Nodla přesvědčila posluchače, že středověk vůbec nebyla tak hrozná doba, jak si dnes představujeme. Ukázal, že současní lidé mají s těmi středověkými mnoho společného. Každodenní mody lidského chování a myšlení jsou v podstatě dodnes stejné.

Vladimír Havlíček

„Čáslavská stopa v nové expozici Armádního muzea na Žižkově“ byl název přednášky čáslavského rodáka Jana Šacha na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Akci zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“. Přednáška se konala v Čáslavi a v hledišti seděli hlavně Čáslavané a Čáslavanky.

Není divu, že na přednášce o čáslavských vojenských stopách v pražském muzeu bylo opravdu „přečáslavováno“. Na Čáslavsku totiž vojenství tvořilo dějiny, které měly vliv na zbytek Česka a dokonce Evropy. Od husitského hejtmana Jana Žižky z Trocnova a Kalicha, přes generála Františka Moravce, autora plánu na odstranění obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, až po vojenské veterány současné.

Mgr. Jan Šach je vědecký pracovník a kurátor sbírek historických zbraní Vojenského historického ústavu Praha. Narodil se v roce 1970, v letech 1989 až 1990 studoval na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, v letech 1990 až 1996 absolvoval studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1993 působí ve Vojenském historickém ústavu Praha. Specializuje se na historii vojenství a vývoj historických chladných a palných zbraní. Je autorem řady výstav, stálých muzejních i zámeckých expozic. Napsal několik knižních publikací a celou řadu odborných článků a studií.

Armádní muzeum v Praze na Žižkově je umístěno v historických budovách Památníku osvobození. Muzeum Památníku osvobození bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1932. V letech 2018 až 2022 prošel celý komplex generální rekonstrukcí, při které byly vytvořeny také nové expozice. A právě na nich se podílel Čáslavan Jan Šach. Pro hledání čáslavských stop v rozsáhlém komplexu muzea je proto osobou nejpovolanější.

První stopou, kterou objevil v muzeu je kamnový kachel Jana Roháče z Dubé, který byl objeven u hradu Sion. Tou další byly artefakty generála Aloise Eliáše, popraveného německými nacisty, který v Čáslavi sloužil před válkou. Jednalo se o snubní prsten a vycházkovou hůl. Další stopy směřovaly na svobodníka aspiranta Františka Pavelku, který byl v rámci akce Percentage vysazen v Koudelově u Čáslavi. Kvůli omylu a konspirační chybě byl zatčen a popraven stětím hlavy na gilotině. Vojenská blůza připomíná Alexandra Vasiljeviče Fomina a jeho partyzánskou skupinu. Také on zaplatil za své hrdinství životem. V muzeu jsou dále trojrozměrně znázorněni vojáci 21. střeleckého pluku, který měl v Čáslavi velitelství.

Největší stopou v muzeu zanechal čáslavský rodák brigádní generál František Moravec. A není divu, málokdo se totiž stal hrdinou třech odbojů. A navíc se postaral o likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, zvaného Pražský řezník. Právem vzbudily největší zájem pravděpodobně generálovy artefakty, které byly v roce 2012 objeveny v Čáslavi při výkopových pracích. Jednalo se o důstojnickou šavli v pochvě se zachovalým zlatým střapcem. Dále o bodák od francouzské pušky Lebel, bodák na italskou pušku Mannlicher-Carcano a rakousko-uherský bodák na pušku Mannlicher. Dále byl nalezen zákopový nůž, schránka s poškozenými dokumenty a zapalovač. Obavy způsobily tři válečky, ukázalo se však, že se jedná o baterie. Vše zakopal nebo nechal zakopat František Moravec pravděpodobně těsně před odchodem do emigrace.

Přednáška Jana Šacha vzbudila velký zájem a jejím výsledkem bylo také pozvání do Armádního muzea v Praze na Žižkově. Zaznělo také přání, aby zbraně sloužily jen sportovcům či myslivcům. Nebo muzejníkům, ale rozhodně ne šílencům, kteří je používají ke svým agresivním cílům.

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=dj1YDG9EJSY

https://www.youtube.com/watch?v=vHh8F_7bJAQ

Vladimír Havlíček