Archiv autora: Vladimír Havlíček

Radek Menoušek přednášel o Santini Aichelovi pro „Včelu Čáslavskou“

Čáslav – „Jan Blažej Santini Aichel“ s podtitulem „architektura a hudba“ byl název přednášky Radka Menouška pro Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ na Nové scéně Dusíkova divadla. Přednáška podpořená městem Čáslav byla určena nejen pro členy spolku, ale také pro veřejnost.

Včela letos výjimečně uspořádala přednášku i v prosinci a byl to od spolku dárek vskutku luxusní. Byly to vlastně dárky dva. Tím prvním bylo téma přednášky – geniální architekt Santini. Tím druhým byla osoba přednášejícího. PhDr. Radek Menoušek je muzikolog se specializací na dějiny, teorii a praxi barokní hudby, kunsthistorik se specializací především na renesanční a barokní epochu, pedagog, hudební publicista, recenzent a kritik.

Jan Blažej Santini Aichel spojil velkolepost barokního vnímání prostoru se strohými geometrickými tvary gotiky. Tvář obcí i krajiny České republiky utvářejí jeho monumentální chrámy nebo prosté kaple, ale také zámky, hospodářské dvory a další stavby. Od jeho úmrtí uplyne letos v prosinci 300 let. Radek Menoušek toto výročí připomněl přednáškou o odkazu tohoto geniálního barokního architekta částečně italského původu, působícího v Čechách a na Moravě v první třetině 18. století.

Přednášku doprovázela vizuální projekce a ukázky z děl, která se s největší pravděpodobností provozovala v Santiniho architekturách, vyznačujících se vynikající akustikou a mimořádnou světelnou charakteristikou. Zazněly skladby Schmelzerovy, Biberovy, Vejvanovského, Muffata, Gabrieliho, Brixiho, Monteverdiho ale také Bacha, Händela, Vivaldiho a Zelenky.

Jan Blažej Santini Aichel zemřel v nízkém věku. Přesto za 23 let projektantského působení navrhl kolem stovky sakrálních, palácových i hospodářských staveb. Ve svých projektech využil znalosti matematiky, geometrie či numerologie. Ze staveb je cítit jeho zanícenosti pro katolickou věrouku, židovskou kabalu a křesťanskou mystiku. Mezi nejvýznamnější realizované stavby patří poutní kostel Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Žďáru nad Sázavou, kostel Nanebevzetí Panny Marie a Jana Křtitele v Kutné Hoře, cisterciánský klášter Plasy u Plzně, poutní kostel zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici či barokní zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou.

Santini je autorem zbrusu nového slohu nazývaného barokní gotika nebo též gotizující baroko. Tento jedinečný sloh spojuje dynamické baroko s výrazovými prostředky gotiky. Santiniho architektura a hudba tvoří organickou jednotu, která není náhodná, ale byl to autorův záměr. Ve své přednášce o tom přesvědčil posluchače v čáslavském Dusíkově divadle dokonale připravený doktor Radek Menoušek.

Video: https://www.youtube.com/watch?v=bR_JPQh7zB8

Text, foto a video Vladimír Havlíček

Archeolog Filip Laval přednášel o fortifikacích mezi Třebonínem a Lomcem pro „Včelu Čáslavskou“

Je možné, že na Čáslavsku stojí vedle sebe tři tajemné hrádky opředené záhadami, o kterých nevíme, kdy a proč vznikly a kdo je založil? Je tomu tak. Najdete je mezi obcemi Třebonín a Lomec. O tom, co o nich víme či spíš nevíme, seznámil posluchače archeolog Filip Laval při přednášce zorganizované Muzejním a vlastivědným spolkem „Včela Čáslavská“ na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla.

Podle Mgr. Filipa Lavala, Ph.D., z oddělení archeologie Národního památkového ústavu, se jedná o unikátní záležitost a to nejen na území středních Čech. Výjimečné nejsou ani tolik jednotlivé hrádky samy o sobě, ale skutečnost, že se nacházejí bezprostředně vedle sebe. Dalšími záhadami jsou jejich datace, důvod a účel vzniku a také kdo inicioval jejich stavbu.

Všechny tři středověké fortifikace se nacházejí jihozápadně od Čáslavi. Dvě z nich lze identifikovat jako nedokončené středověké hrady. Třetí se jeví jako příklad opevnění sídla nižší šlechty. Fortifikace jsou situované v krátkých rozestupech nad okrajem údolí nad levým břehem Medenického potoka mezi obcemi Třebonín a Lomec.

Při archeologickém výzkumu v osmdesátých letech minulého století v této lokalitě získala PhDr. Jarmila Valentová nevelký soubor střepů. Nejstarší střípky dokazují osídlení již v raném středověku. Druhou složkou jsou střepy, které můžeme rámcově datovat do druhé poloviny 13. až 14. století. Tyto se datují k době vzniku fortifikace. Nejmladší jsou glazované střepy raně novověkých nádob.

Archeologové tyto tři hrádky, hrady, tvrziště či hradiště nazývají fortifikace římská I., II. a III. Mimo oblast archeologie jsou však užívány jiné názvy, jejich názvosloví však není jednotné. Tvrziště Lomec (název na mapě) se nachází na prvním skalním ostrohu pod Lomcem, asi 500 metrů od středu obce, víceméně nad ústím Lomeckého potůčku do Medenického potoka. Je nazývané také tvrziště Na Zelenici. Terénní zbytky hrádku (název na mapě) se rozkládají na dalším ostrohu, asi 700 metrů východně od první lokality. Další používaný název je Třebonínský hrádek. Slovanské hradiště (název na mapě) se nachází po dalších asi 350 metrech a je nejblíže obci Třebonín, asi 450 metrů. Jedná se o výšinné opevněné sídliště nazývané Hrádek u Třebonína. Toto hradiště je dáváno do souvislosti s třebonínským Úbislavem, připomínaným na konci 12. století, sem je datován i kostelík sv. Matouše v Třeboníně.

Pro nezasvěceného turistu jsou tyto nečekané soustavy příkopů a valů v lese mezi Třebonínem a Lomcem téměř zjevením. A není divu. Jejich funkce je záhadou i pro odborníky. Existuje celá řada hypotéz a je také možné, že každý objekt sloužil či měl sloužit jinému účelu. Různá doba vzniku by to potvrzovala. Jedná se snad o tzv. refugia, tj. útočištné hradiště pro případy nouze obyvatelstva, kam by se místní obyvatelé ukryli například při průtahu vojsk? Jedna z dalších hypotéz říká, že vznik souvisí s těžbou kovů. Jako přijatelná a logická se jeví hypotéza, že se jedná o dokončená či nedokončená sídla venkovské šlechty. Kdo ví…..?

Přestože tyto tři hradiště na Čáslavsku jsou archeologickou a historickou raritou, nejsou dodnes důkladně prozkoumány. Podle archeologa Mgr. Filipa Velímského, Ph.D by mnohé napověděl výzkum místního potoka. Je možné, že v sedimentech by se mohly najít cenné nálezy. Každopádně tajemné „třebonínsko-lomecké“ hrady stojí za návštěvu a jistě není náhoda, že citliví lidé v této lokalitě cítí silnou pozitivní energii!

Text a foto Vladimír Havlíček

Zuzana Chalupová přednášela o Marii Kučerové Herbstové pro „Včelu Čáslavskou“

Čáslav/Kutná Hora – „Kutnohorská skladatelka Marie Kučerová Herbstová – zakladatelka dětské opery“ byl název přednášky Zuzany Chalupové na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Akci zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“. Posluchače čekalo obrovské překvapení, akce se totiž zúčastnil syn skladatelky Bohuslav Kučera a přivezl plakáty, notové materiály a fotografie. Na závěr odpověděl na řadu otázek, které zazněly ve veřejném prostoru poprvé.

Marie Kučerová Herbstová se narodila 20. února 1896 Karlu a Františce Herbstovým v Kutné Hoře. Na pražské konzervatoři vystudovala klavír, dirigování a skladbu. Obdivovala dílo spisovatele Jana Karafiáta, podle kterého vytvořila klavírní skladby Broučci a Broučínkovy melodie. Na ty pak navázala operou Broučci. Právě přes Broučky je spojená s Čáslaví, Jan Karafiát je totiž napsal při svém čáslavském pobytu. Následovala další díla Když hračky oživnou, dětská opera Malý genius, dětské zpěvohry Uličník Peříčko, Zajíček Mucánek a Tři tovaryši. Poslední, ale už nerealizovanou dětskou operou byla Dlouhá noc. Další oblastí, ve které se mohl realizovat její hudební i pedagogický talent, byla výchova a vzdělávání mladých hudebníků. Zemřela 8. června roku 1962.

Magistra Zuzana Chalupová se přednášky o dnes už zapomenuté skladatelce zhostila s obrovským entuziasmem. „Podkladů a materiálů o této kutnohorské osobnosti není mnoho, o životě skladatelky existují pouze útržkovité informace. O to cennější pro mne bylo setkání s jejím synem, panem Bohuslavem Kučerou. Rozhovor s ním se stal základním zdrojem pro mou práci,“ prohlásila Zuzana Chalupová. A nebyla to práce ledasjaká, ale přímo diplomová! Vedoucí práce byla Petra Bělohlávková, která se také zúčastnila přednášky a na závěr s potěšením konstatovala, že ji těší pokračování výzkumu tohoto tématu.

Rozsáhlá a svým charakterem ojedinělá tvorba profesorky Marie Kučerové Herbstové patří do zlatého fondu české hudební kultury. Byla osobností, která se výrazně zapsala do kulturní historie nejen svého rodného města, ale i v měřítku mnohem širším. Diplomová práce a následné přednášky Zuzany Chalupové jsou mimořádné. Vrací tuto osobnost zpět do veřejného prostoru a to v celé šíři jejího uměleckého a pedagogického odkazu. Však také skladatelčin syn Bohuslav Kučera po skončení přednášky prohlásil: „Děkuji vám, paní Chalupová, za veškerou práci o mé mamince. Děkuji vám nejen jako syn, ale rozsah práce mohu ocenit také jako filmař a fotograf!“

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=HCbwBt7Y1wY

https://www.youtube.com/watch?v=eQQZ6PP7pEg

https://www.youtube.com/watch?v=3GaeRSWC37E

Text, foto a videa Vladimír Havlíček