Čáslav – „Nová náboženství současnosti“ byl název přednášky Zdeňka Vojtíška na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Akce proběhla pod taktovkou Muzejního a vlastivědného spolku „Včely Čáslavské“. Přednášejícímu se podařila na první pohled neuvěřitelná věc. Vyvrátil zakořeněný stereotyp, že jsme ateistický národ.

Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D. je religionista zabývající se současnými podobami náboženství a novými náboženskými hnutími a také psychoterapeut. Je vedoucím katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a šéfredaktorem populárně odborného časopisu Dingir.

„Říká se, že jsme národ převážně ateistický. Přitom je u nás velké množství náboženských skupin, takže to vypadá jako protimluv. Ve skutečnosti česká společnost není více ateistická, než ostatní v Evropě,“ uvedl docent Vojtíšek. „Češi totiž rádi projevují odpor k církvím jako k institucím a myslí si, že církve jsou dogmatické, represivní a dokonce chtivé majetku. Zmenšování významu církví jako institucí ale neznamená, že duchovního života ubývá. Má jen jiné formy a je méně viditelný,“ zhodnotil současnou situaci doktor Vojtíšek.

Podle názoru přednášejícího lze v současném náboženském životě vysledovat dva trendy, které lze označit jako „zbožnost objektivní pravdy“ a „zbožnost subjektivní zkušenosti“. První termín reprezentuje předmoderní a moderní hodnoty. Je to, zjednodušeně řečeno, zbožnost klasická, konzervativní, tak jak ji známe po staletí. Druhý termín reprezentuje postmodernitu a její hodnoty. Nečerpá z monoteistických tradic, ale z tradic esoterických.

„Tyto dva typy náboženského života, tedy zbožnosti, neexistují v krystalické podobě, navzájem se prolínají. Odděleně je prezentuji pouze z didaktických důvodů,“ reagoval Zdeněk Vojtíšek na připomínky posluchačky, které se nelíbila ostrá hranice mezi těmito typy zbožností.

A právě pochopení těchto dvou principů dává odpověď na otázku, jestli jsou Češi, Moravané a Slezané ateistější, než ostatní národy. Nejsou. Jen nesmíme usuzovat podle první tradiční skupiny, která je logicky více viditelná. Druhou skupinu není tolik vidět, je však početnější a neustále se zvětšuje. Hlavním důvodem je hledání kořenů a východisek v přelomové postmaterialistické společnosti.

Vladimír Havlíček

Čáslav – „Vývoj loveckých a chovných obor“ byl název přednášky Davida Tumy, kterou zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ na Nové scéně Dusíkova divadla. Přednášejícího uvedl starosta spolku Filip Velímský spolu s jednatelkou Drahomírou Novákovou.

Mgr. David Tuma, Ph.D. je památkář a archeolog z Národního památkového ústavu, publikuje a pořádá výstavy o industriálních areálech, technických památkách a loveckých zařízeních. V Čáslavi představil knihu, kterou nazval „Zlatý věk obor“.

Přednášející popsal historii loveckých obor od starověku na Předním a Dálném východě, ve Středomoří, až po středověkou a novověkou Evropu. Ale především se zaměřil na vývoj loveckých a chovných obor v českých zemích od středověku až do konce druhé světové války.

Obory a obornictví mají v našich zemích dlouhou a bohatou tradici. První zmínky o zřizování obor na našem území pocházejí již z druhé poloviny 13. století. Rozmach zaznamenalo obornictví od století patnáctého. Za zlatý věk obor považujeme 17. a 18. století, kdy se v našich zemích obory stávaly významnými krajinotvornými prvky. V tomto období byly ve velkém zakládány na celém území Čech, Moravy a Slezska.

Doktor Tuma představil nejvýznamnější lovecká zařízení na našem území, kterými jsou obora Hvězda, Hukvaldy, Opočno, Klokočka, Jemčina, Horšov, Roštýnská obora, Lánská obora, Jindřichovická obora, Stará obora u Hluboké nad Vltavou, obora v Holešově nebo v Lednicko-valtickém areálu. Největší ohlas samozřejmě vzbudily obory v Žehušicích, ve Žlebech a také areál zámku Kačina. Dále popsal způsoby lovu zvěře, typické stavby pro obory a kompoziční principy.

Obory jsou příkladem přetváření krajiny člověkem při dlouholetém procesu jejího osidlování a kultivace. To, co dnes vnímáme jako přírodu, je totiž kulturní krajina nesoucí stopy více než tisíciletého vývoje. A právě z terénních výzkumů mapujících tuto přetvořenou krajinu a dlouhodobého studia historických pramenů vychází poctivá práce doktora Davida Tumy. Čáslavské publikum ji ocenilo „nekonečným“ potleskem.

Vladimír Havlíček

Lochy/Čáslav – Tradiční adventní koncert v kostelíku sv. Bonifáce v Lochách uspořádal pro členy spolku a veřejnost Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“.

Sváteční slovo pronesl kaplan římskokatolické farnosti v Kutné Hoře Dmytro Romanovský. Připomněl význam adventu a nabádal ke ztišení a zklidnění v předvánočním čase. „Čas adventu může být časem reflexe toho, odkud a kam směřujeme,“ řekl mimo jiné Dmytro Romanovský.

Pavel Štorek a Petr Václ zahráli na trubku a piano a zazpívali tradiční vánoční koledy. A vzali to opravdu napříč Evropou a skončili až v Americe. Zahráli totiž vánoční písně ze Španělska, Holandska, USA, ale největší úspěch měly samozřejmě koledy moravské a české.

Poděkování patří Římskokatolické farnosti v Kutné Hoře, která každoročně umožňuje zapůjčením kostelíku zdárný průběh koncertu. Na oplátku je kostelík sv. Bonifáce z drobných darů návštěvníků koncertu opravován. Dárci tak v minulých letech přispěli například na opravu střechy a stropu, který hrozil spadnutím. Také výtěžek z letošního koncertu bude věnován na jeho opravu.

Všem, kteří se zasloužili o zorganizování této tradiční akce, patří poděkování. Přítomné zasáhl v komorním prostředí kostelíku nejen hudební, ale také duchovní prožitek, umocněný hudbou Pavla Štorka a Petra Václa. „Slyšeli jsme vánoční koledy z celého světa. Je vidět, že jejich zpěv lidi spojuje. A o to jde. Dnes se spíše hledají věci, které nás rozdělují, hledejme ale raději věci, které nás spojují,“ řekla při závěrečném poděkování jednatelka spolku Drahomíra Nováková.

Vladimír Havlíček