Archiv autora: Vladimír Havlíček

Bc. Jana Vyčítalová a Ing. Soňa Krejčová přednášely o basilice Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě

„Záchrana kostela Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě“ byl název přednášky Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“, která se konala 18. března 2025 na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Přednášely odbornice na slovo vzaté – Bc. Jana Vyčítalová a Ing. Soňa Krejčová z oddělení Technické správy památek Římskokatolické farnosti – arciděkanství Kutná Hora.

Přestože gruntecká pseudorománská bazilika je „co by kamenem dohodil“ od kraje Kutné Hory, nachází se v kolínském okrese. Bazilika stojí na místě původního kostela, zasvěceného Navštívení Panny Marie, jehož historie sahá až do 13. století. Kostel ale zchátral, do současnosti se z něj dochoval pouze zvon zhotovený kutnohorským zvonařem Ondřejem Ptáčkem na konci 15. století a náhrobní kameny pánů Libenických z Vrchovišť.

Od poloviny 19. století usilovali místní o založení nového kostela. S jeho stavbou se začalo z podnětu faráře Jana Záruby v roce 1905 na stejném místě, kde stál jeho předchůdce. Mezi iniciátory stavby byl královéhradecký biskup Josef Doubrava, který ovlivnil zejména podobu vnitřní výzdoby kostela. Výstavbu z větší části financoval majitel panství Býchory, světským patronem kostela byl houslový virtuos Jan Kubelík. Kostel postavil kolínský stavitel Jan Sklenář podle projektu Rudolfa a Jaroslava Vomáčkových z Prahy, na stavebním provedení se podíleli řemeslníci z blízkého okolí.

Umělecky nejcennější z celého kostela je jeho vnitřní výmalba, která nemá na českém venkově obdoby. Jedná se o secesní celoplošné fresky, jejichž autory jsou manželé Marie a František Urbanovi, přímí žáci Alfonse Muchy. Interiér vymalovali za neuvěřitelné čtyři měsíce! Místní ještě dlouho vzpomínali, jak malíři vykupovali v obci vaječné žloutky, které přimíchávali do barvy. Bazilika, dominující grunteckému okolí, byla dostavěna v roce 1908, k bohoslužebnému provozu byla předána v roce 1914.

Další zajímavostí je hřbitovní zeď s neogotickým cimbuřím a neorománskou márnicí v jeho jižní části. V kostele byl uložen ostatkový kříž se vzácnou relikvií – zlomkem lebky sv. Prokopa. Po roce 1990 byly bohužel tyto cennosti nevyčíslitelné hodnoty zcizeny. Kuriózní je skutečnost, že jako kamenický učeň zde pracoval pozdější prezident Antonín Zápotocký.

Na závěr prozradíme velkou raritu – kryptogram na fresce v presbytáři. Právě tam akademičtí malíři Marie a František Urbanovi vytvořili nejhezčí fresky, ovlivněné dílem Alfonse Muchy. Úryvek z bible se nachází na fresce s námětem klanění tří králů. Podívejte se pod biblický výjev, při kterém mudrci přicházejí s dary a klanějí se malému Ježíši. Musíme se soustředit, abychom viděli první písmeno, kterým je „A“ a ostatní nám vystoupí samo. Více neprozradíme. Záměrem autorů kryptogramu bylo, aby ho každý návštěvník baziliky rozluštil sám.

Podrobnosti o záchraně kostela najdete na stránkách https://kostelgrunta.cz/

Videa

https://www.youtube.com/watch?v=QXQRHOkXVfc

https://www.youtube.com/watch?v=GznX157D-lQ

Vladimír Havlíček

Doktorka Jana Vaněčková přednášela o Willenbergově rytině pro „Včelu Čáslavskou“

„Procházka Čáslaví podle Willenbergovy rytiny“ byl název přednášky Jany Vaněčkové, která se konala 14. ledna na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Akci pro své členy a veřejnost zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ s podporou města Čáslav.

PhDr. Jana Vaněčková ze Státního okresního archivu Kutná Hora je historička, muzejní pracovnice a odborná publicistka. Kromě archivnictví se zabývá regionální historií a numismatikou. Pracovala také v čáslavském Městském muzeu, je členkou Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“, velký kus práce odvedla v Klubu rodáků a přátel města Čáslavě.

Willenbergovy rytiny jsou obrovským pokladem nejen pro Čáslav. Díky nim víme, jak vypadala naše města před více než čtyřmi stovkami let. Královské město Čáslav mělo velké štěstí, Willenberg jeho vedutu také vytvořil.

Rytec a malíř Jan Willenberg se narodil 23. června 1571 v Třebnici a zemřel 3. října 1613 v Praze. Za svůj krátký život vytvořil mnoho vedut měst, hradů a zámků. Jeho díla zachycují místa v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a v Rakousku. Nejznámější je série vedut českých měst z roku 1602. V roce 1901 Antonín Podlaha Isidor Zahradník vydali toto dílo pod názvem „Pohledy na města, hrady a památné stavby Království Českého z počátku 17. století.“

A právě čáslavskou vedutu z tohoto díla rozebrala doktorka Jana Vaněčková. Posluchači se tak dozvěděli spoustu zajímavostí o Čáslavi. Nejen historii různých čtvrtí, domů, rybníků a hradeb. Ale také třeba, kde byla v místních hradbách branka pro kata či „myší díra“, kde byla městská šatlava či pranýř, odkud tekla voda do místní kašny, proč neměly čáslavské domy původně komíny, kde byl zakopaný poklad a také třeba proč se městu posměšně říkalo „prkenná Čáslav“.

Ostatně, celou přednášku si můžete pustit na videu na stránkách spolku. A nebo se s doktorkou Vaněčkovou vypravit na vycházku městem. Toulky Čáslaví totiž pořádá už roky a bude v nich pokračovat i nadále!

Vladimír Havlíček

Doktorka Petra Bělohlávková přednášela o čáslavském rodákovi Silvestru Hipmanovi

„Čáslavský rodák, skladatel a hudební publicista Silvestr Hipman pohledem dnešní doby“ byl název přednášky Petry Bělohlávkové pro Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ a veřejnost, která se konala 10. prosince na Nové scéně Dusíkova divadla. Letos si připomínáme padesáté výročí úmrtí tohoto, dnes téměř pozapomenutého, hudebního génia.

Podle PhDr. Petry Bělohlávkové, Ph.D je archiv skladatele v čáslavském Městském muzeu natolik rozsáhlý, že se musela zaměřit jen na určité úseky jeho života. Zvolila si jeho vztah k Čáslavi a působení na místní hudební scéně. Pro posluchače to byl velký zážitek, přednášející je nejen učitelkou hudby, ale je také Čáslavačka a dokonce členka „Včely Čáslavské“.

Silvestr Hipman se narodil 23. července 1893 v Čáslavi v rodině pokladníka cukrovaru. Po základní škole nastoupil na místní gymnázium, kde patřil k nejlepším žákům. V roce 1907 se celá rodina přestěhovala do dvojobce Vrdy – Bučice a právě zde ho místní farář Jan Limberský přivedl k hudbě. Další vliv na jeho hudební vývoj měl ředitel čáslavského kůru Josef Malý. Do roku 1951 své příjmení uváděl jako Hippmann. Je zajímavé, že v různých obdobích si jméno psal Silvestr či Sylvestr.

Po přestěhování do Prahy se stal žákem Adolfa Mikše, v Praze 16. března 1974 zemřel. Vystudoval práva na Karlově univerzitě a stal se úředníkem Všeobecného penzijního ústavu. Od dvacátých let minulého století doprovázel na klavír Emu Destinnovou, psal mnoho hudebních textů, fejetonů a hudebních kritik do různých časopisů. V Praze se podílel na založení Společnosti Antonína Dvořáka a Heroldova klubu. V roce 1940 založil ve svém rodišti „Čáslavské hudební středy“ a v témže roce zřídil pod patronací starosty Jana Spáčila „Dusíkův ústav pro výzkum a pěstování české hudební kultury v Čáslavi“.

Vliv na jeho tvorbu mělo přátelství s Bohuslavem Martinů, Josefem Sukem, Jaroslavem Seifertem, Leošem Janáčkem a dalšími. Hudební tvorba Hipmana je rozsáhlá. Komponoval skladby pro klavír, housle, flétnu, violu, violoncello, nechával se ovlivňovat především lidovou tvorbou. Nejvýznamnějším dílem, kterým vyjádřil svůj vztah k rodišti je Čáslavská suita, opus 11 pro dechový kvintet. Cyklus se skládá z těchto částí: Zahradní preludium, V kostelíčku sv. Alžběty, Tatínek zpíval, Pochodem na Kalabousek a Valčík ve Vodrantech.

Hipman je paradoxně známější v západní Evropě než v rodných Čechách. Dostat znovu do povědomí tohoto zapomenutého skladatele se pokouší také Petra Bělohlávková, za což jí patří poděkování.

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=hGmVfyeZNpA

https://www.youtube.com/watch?v=mT2Oi1WmEGM

https://www.youtube.com/watch?v=2PIG6dSJE8A

Vladimír Havlíček