Kostel sv. Bonifáce v Lochách u Čáslavi

Dnešní kostel zasvěcený svatému Bonifáci ve vsi Lochy u Čáslavi stojí na skalnatém ostrohu nad pravým břehem potoka Klejnárky již téměř 700 let. Je to jednoduchá drobná stavba s plochostropou lodí obdélného půdorysu, s pětibokým zaklenutým presbyteriem (kněžištěm) bez opěrných pilířů a nízkou věží čtvercového půdorysu. Loď a presbyterium jsou příkladem dobře dochované vesnické kostelní stavby gotického stavebního stylu, která změnila od doby svého vzniku svůj vnější vzhled pouze velmi málo. Největší viditelnou změnou byla přístavba věže, ke které došlo nejspíše až v 17. století.

Ve svahu pod jihozápadním nárožím kostela se nalézá torzo drobné z kamene zděné stavby nepravidelného polygonálního tvaru, na kterou je napojena do skály uměle zahloubená menší protáhlá oválná suterénní místnost. Ta je v lokální lidové tradici interpretována jako jeskyně – poustevna sv. Ivana, ve starší regionální a odborné literatuře pak případně také jako starší prehistorická svatyně, sklep zaniklé tvrze, nebo pozůstatek starší předrománské sakrální stavby. Ani jedna z uvedených interpretací však není podložena výpovědí písemných, stavebně-historických, či archeologických pramenů. Od uvedeného podzemního útvaru je také odvozován název lokality, vycházející z německého slova Loch – díra, jáma.

Dnešní vesnice Lochy leží v odedávna intenzivně osídlené krajině, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. Slovanské osídlení je evidováno například na nedalekém Kalabousku. Ves Lochy vznikla nedaleko města Čáslav, které navázalo na starší přemyslovské správní centrum a zůstalo, jako královské město, centrem čáslavského kraje, sahajícího od Kutné Hory až daleko do oblasti Českomoravské vrchoviny. Šlo o prostor, kudy procházely odedávna stezky, spojující Čechy s Moravou i Rakouskem.

Kostel v Lochách býval spojován i se Slavníkovci. Podle jedné z teorií, zastávané archeologem Rudolfem Turkem, byla stavba spojena se sv. Vojtěchem a počátek kostelní stavby byl tak hledán již ve slavníkovském období. Blízkost rodového sídla biskupa Vojtěcha, Libice nad Cidlinou, zničené Přemyslovci v roce 995, Malína u Kutné Hory, který byl opěrným bodem Slavníkova rodu a samotné zasvěcení kostela sv. Bonifácovi, jako oblíbenému světci biskupa Vojtěcha, tomuto propojení nahrávají. V archeologických nálezech a ani v dochovaných stavebních konstrukcích však pro tuto teorii nenalézáme dokladů. Stejně jako pro předpokládané románsko-gotické stáří stavby.

Ves Lochy vzniká až někdy v průběhu 13. století. V roce 1258 se mihne písemnými prameny jistý Wezzelo de Loh (v roce 1259 Wetzelo de Loh). V jeho predikátu zaznívá poprvé také jméno vesnice Lochy. Kdy přesně ves vznikla a kdy zde byla postavena kostelní stavba, není známo. Dnešní stavba odpovídá, například podle výrazného tvaru dochovaných okének lodi, až době kolem poloviny 14. století. Do pokročilé gotiky lucemburského období patří také portál spojující loď a podvěžní předsíň. Z té doby připomínají písemné prameny také jména některých plebánů. Kostel byl farní pro Lochy a Třebešice a faráře sem dosazoval Sázavský klášter. Kostel a spolu s ním celá ves, byly svědky pohnutých událostí husitských válek, kdy byl kostel zdevastován. Poté už zdejší fara nebyla obsazena a kostel chátral. Lošští obyvatelé tak měli faru v Církvici, pak v Klukách a posléze, po třicetileté válce, znovu v Církvici. Kostel tuto dobu přečkal. O jeho využívání v té době svědčí dochované malované znaky. Dva z nich jsou mezi okny jižní strany lodi. Nad znaky je letopočet „1589“ a pod nimi jména osob. Vlevo „Jan Starssy Lukaweczkey // z Lukawezce a na Kluczych“ a vpravo „Mandalena Lukaweczka // z Wolbramowicz“. Kostel byl tedy v té době využíván a udržován, nicméně jeho stavební stav si vyžádal zásadní opravu, ke které došlo po roce 1648. Tehdy majitel novodvorského statku, hrabě Bernard Věžník, nechal ke kostelu přistavět věž, ve které byly dva zvony. Tato věž nahradila zřejmě starší dřevěnou zvonici. V kostele se totiž dochoval zvon, odlitý Jakubem Ptáčkem z Kutné Hory již v roce 1532, proto lze existenci starší zvonice předpokládat. Po těchto úpravách kostel přečkal bez většího zásahu až do 19. století. Tehdy již byl jeho stavební stav zřejmě vážný, a proto byl znovu opraven, tentokrát zásluhou a náklady hraběte Rudolfa Chotka. Tehdejší úprava byla se zájmem sledována a možná i tak trochu iniciována nově vzniklým Muzejním a vlastivědným spolkem Včela Čáslavská (vznikl v roce 1864). V roce 1871 tak kostel získal dnešní krovy a střechu na lodi a presbyteriu. Na vnějším plášti byla provedena historizující omítková úprava se zvýrazněným plastickým iluzivním kvádrováním. Nadezdívky obvodových zdí lodi a presbyteria byly ukončeny cihlovou římsou s gotizujícím omítkovým profilem. Interiér tehdy také dostal novou výmalbu. Je možné, že také znaky, které jsou na východní straně triumfálního oblouku, dělícího loď od presbyteria, vznikají až při této úpravě, avšak jako kopie starší výmalby. Pod znakem vpravo je napsán letopočet „1673“. Pozornosti se dočkalo také vnitřní vybavení. Byl pořízen nový pseudogotický oltář dle návrhu J. Zacha z Kutné Hory. Okna byla opatřena vitrážemi a interiér dalším inventářem. Do dnešní doby se z mobiliáře na původním místě bohužel nedochovalo prakticky nic. Ani dvacáté století nebylo vůči této stavbě příliš milosrdné a tak do jeho poslední dekády vstoupil kostel prakticky jako holá stavba bez oken, funkčních dveří a s dosluhující střechou. Záchrany se chopil obnovený Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“, který z různých grantových a dotačních titulů zajistil, ve spolupráci s Římskokatolickou farností v Kutné Hoře – Sedlci, opravu oken, dveří a vyčištění prostoru hřbitova a v letech 2000 – 2002 také opravu střechy. Budova kostela je dnes po stavební stránce stabilizovaná. Do opravy, údržby i provozu se zapojili i místní občané. V současné době je kostel příležitostně využíván pro setkávání, a to zejména v adventním čase.

Svatý Bonifác

(ca. *672/675 Wessex – +5. června 754 Dokkum)

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů křesťanské anglosaské misie na evropské pevnině, apoštola Germánů a svatého patrona Německa. Narodil se přibližně v letech 672 až 675 ve Wessexu a pokřtěn byl jako Winfrid. Jako mladík vstoupil do kláštera benediktinů v Exeteru, kde obdržel vzdělání a následně sám působil jako učitel latinské gramatiky. Ve třiceti letech zde byl vysvěcen na kněze. V roce 716 se inspirován misionářskou činností sv. Willibrorda vydal do Fríska, kde však kvůli zuřící válce neuspěl a byl donucen k návratu do Anglie. Ve své misijní činnosti však hodlal pokračovat. V roce 718 se proto vypravil do Říma, kde od papeže Řehoře II. obdržel pověření a požehnání k misijní činnosti v pohanských částech Německa a zároveň zde získal své nové jméno Bonifatius a titul misijního biskupa. Po návratu do franské říše byl Karlem Martellem vyslán na další misijní cestu do nově připojených a hraničních oblastí. Po jejím skončení byl v roce 732 papežem Řehořem III.  v Římě vysvěcen na arcibiskupa s jurisdikcí nad nově christianizovanými oblastmi Německa a s pravomocí světit další biskupy a zakládat nové diecéze. Při své třetí cestě do Říma v letech 737-738 byl Bonifác ustanoven apoštolským legátem pro Bavorsko, Alamanii, Hesensko a Durynsko, kde se následně podílel na ustavení biskupství v Erfurtu a Würzburgu a založení četných benediktinských klášterů. S podporou Karlomana a Pipina Krátkého, se podílel na vybudování nového církevního systému pro celou franskou říši. Pozdější spory ho přinutily stáhnout se do ústraní. Střídavě žil v Mohuči, kde zastával post arcibiskupa a v klášteře ve Fuldě, který sám v roce 744 založil. Na sklonku svého života se rozhodl vykonat další misijní cestu do Fríska, při které roku 754, společně se svým doprovodem, zemřel mučednickou smrtí. Pohřben byl ve Fuldě, kde se jeho hrob stal významným poutním místem. Svým životem a skutky sv. Bonifác později silně inspiroval sv. Vojtěcha, který se zasloužil o šíření kultu tohoto světce v Čechách. Indicie v podobě patrocinia – zasvěcení kostela v Lochách sv. Bonifácovi a polohy stavby na trase historické komunikace Haberské stezky, pak přivedly některé badatele k myšlence, že by zdejší stavba mohla být iniciována Slavníkovci a pocházet již z 10. století.