Čáslav/Zbyslav/Vrdy – „Zbyslavský rodák František Lorenc – autor první učebnice esperanta pro Čechy“ bylo téma přednášky, kterou na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla zorganizoval s podporou města Čáslav Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“. Přednášela osoba nejpovolanější – vedoucí muzejní skupiny Muzea esperanta Svitavy paní Libuše Dvořáková.
František Vladimír Lorenc byl pedagog, překladatel, básník, novinář, lékař, léčitel, filozof, filantrop a především geniální polyglot, tedy znalce mnoha jazyků. Ovládal jich neuvěřitelných sto čtyři. Narodil roku 1872 se ve Zbyslavi v rodině mlynářského dělníka. Do měšťanské školy chodil pěšky do Čáslavi a později také do gymnázia. Cestou do školy se učil cizí jazyky, na které měl mimořádný talent. Při gymnazijní zkoušce prokázal znalosti všech slovanských jazyků, řečtiny a latiny, překládal v té době z čínštiny, hebrejštiny a aramejštiny.
Kvůli aktivitě mezi sociálně demokratickou mládeží byl pronásledován rakouskouherskou policií, a proto emigroval ve svých dvaceti letech do Brazílie, kde strávil zbytek života. Zemřel v roce 1957. Stal se třetí nejznámější osobností českého původu v této zemi, vedle brazilského prezidenta Juscelino Kubitscheka de Oliveira a Jana Antonína Bati.
Lorenc věnoval velkou pozornost mezinárodnímu jazyku esperanto, jehož první učebnici pro Čechy vydal v roce 1890 na svůj náklad ještě za svého pobytu v Čechách. Patří mezi jazykovědce a esperantisty světového formátu. Není náhoda, že před pěti lety byla tomuto renesančnímu „všeumělovi“ odhalena pamětní deska na knihovně ve Vrdech a zároveň byla knihovna po Františku Lorencovi pojmenována. Při odhalování pamětní desky promluvila generální konzulka ČR v Brazílii inženýrka Pavla Havrlíková, odborník na Lorencův život a dílo doktor Petr Chrdle, autor pamětní desky Zdeněk Myslivec a magistra Petra Kobelová z místní knihovny.
Aktivity zbyslavského rodáka byly neuvěřitelné. Je dodnes záhadou, jak mohl tak daleko od civilizace mít přístup k tolika informacím a zanechat po sobě tak rozsáhlé dílo. Žil totiž na venkově, kde si doslova uplácal z hlíny chýši. V době Španělské chřipky dokonce vynalezl vakcínu a zachránil mnoho životů. Není náhoda, že jeho jméno nese zednářská lóže v Porto Alegre. Zcela vážně se předpokládá, že díky svým spiritistickým aktivitám mohl čerpat informace z míst, kam se „běžný smrtelník“ nedostane.
Francisco Valdomiro Lorenz, jak si v zámoří říkal, je v Brazílii dosud znám a ctěn. Jsou po něm pojmenovány ulice, nakladatelství, lingvistický institut, knihovny. Je uznáván esperantisty z celého světa. V Česku je neprávem opomíjen. Tuto nespravedlnost se snaží úspěšně napravit pracovníci knihovny ve Vrdech a také paní Libuše Dvořáková ze Svitav!
Videa:
https://www.youtube.com/watch?v=8SqOaTEAm2Y
https://www.youtube.com/watch?v=bKcQdmNVPpEj
Text, foto a videa Vladimír Havlíček
Rodný dům F. Lorence ve Zbyslavi