Čáslav – „Trója a nové archeologické projekty Univerzity Karlovy v západním Turecku ve městech Pergamon a Sardy“ bylo téma přednášky Petera Pavúka na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Akci zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ podpořená městem Čáslav. A byla to doslova „archeologická lahůdka“, vždyť docent Pavúk je našim nejlepším odborníkem na tuto oblast a deset roků v ní prováděl vykopávky a výzkum!

Asi všichni si ze školních lavic pamatujeme bájné město Tróju, které objevil německý obchodník a amatérský archeolog Heinrich Schliemann. Na zaniklé město přišel způsobem, při kterém se dodnes tají dech. Jako zdroj mu posloužilo Homérovo dílo Iliada. Nikdo nevěřil, že toto dílo není dílem fantazie. Na rozdíl od Schliemanna, kterého všichni považovali za snílka či dokonce blázna.

On byl ale přesvědčen, že Iliada není pouhým mýtem, ale popsaná historická událost. Došel totiž k závěru, že vyvěrající prameny na úpatí pahorku Hissarlik v dnešním Turecku jsou shodné s těmi, které popisuje Homér. Intuice, badatelské nadání a perfektní znalost téměř každého slova Iliady Schliemanna dovedly k objevení bájné Tróji. Dokázal totiž sestavit chronologii bitvy o Tróju a podle toho logicky určit vzdálenosti jednotlivých míst.

Peter Pavúk v Čáslavi představil nejnovější výzkumy vedené pracovníky Ústavu pro klasickou archeologii Univerzity Karlovy v dnešním západním Turecku. V přednášce se zmínil o svých osobních zkušenostech nejen na nových vykopávkách v Tróji, ale také v městech Pergamon a Sardy z doby bronzové. Přiblížil také objevení doposud neznámého města Kaymakci.

Doc. PhDr. Peter Pavúk, Ph.D. vystudoval pravěkou, středověkou a klasickou archeologii na Univerzitě Karlově v Praze. Zabývá se hlavně egejskou a anatolskou dobou bronzovou, je specialistou na keramické nálezy, chronologii a mezikulturní vztahy. Kromě výzkumu v Tróji se zúčastnil archeologických výzkumů na ostrově Samothráké, v Pergamu, na lokalitě Kaymakci a v Sardách. Podílí se na řešení řady grantů, vystupuje na konferencích a publikuje v odborných časopisech.

Populární téma a nejlepší odborník na danou tématiku. To byl vynikající koktejl, který čáslavští posluchači ocenili dlouhým potleskem!

Vladimír Havlíček

Čáslav – „Nová náboženství současnosti“ byl název přednášky Zdeňka Vojtíška na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Akce proběhla pod taktovkou Muzejního a vlastivědného spolku „Včely Čáslavské“. Přednášejícímu se podařila na první pohled neuvěřitelná věc. Vyvrátil zakořeněný stereotyp, že jsme ateistický národ.

Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D. je religionista zabývající se současnými podobami náboženství a novými náboženskými hnutími a také psychoterapeut. Je vedoucím katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a šéfredaktorem populárně odborného časopisu Dingir.

„Říká se, že jsme národ převážně ateistický. Přitom je u nás velké množství náboženských skupin, takže to vypadá jako protimluv. Ve skutečnosti česká společnost není více ateistická, než ostatní v Evropě,“ uvedl docent Vojtíšek. „Češi totiž rádi projevují odpor k církvím jako k institucím a myslí si, že církve jsou dogmatické, represivní a dokonce chtivé majetku. Zmenšování významu církví jako institucí ale neznamená, že duchovního života ubývá. Má jen jiné formy a je méně viditelný,“ zhodnotil současnou situaci doktor Vojtíšek.

Podle názoru přednášejícího lze v současném náboženském životě vysledovat dva trendy, které lze označit jako „zbožnost objektivní pravdy“ a „zbožnost subjektivní zkušenosti“. První termín reprezentuje předmoderní a moderní hodnoty. Je to, zjednodušeně řečeno, zbožnost klasická, konzervativní, tak jak ji známe po staletí. Druhý termín reprezentuje postmodernitu a její hodnoty. Nečerpá z monoteistických tradic, ale z tradic esoterických.

„Tyto dva typy náboženského života, tedy zbožnosti, neexistují v krystalické podobě, navzájem se prolínají. Odděleně je prezentuji pouze z didaktických důvodů,“ reagoval Zdeněk Vojtíšek na připomínky posluchačky, které se nelíbila ostrá hranice mezi těmito typy zbožností.

A právě pochopení těchto dvou principů dává odpověď na otázku, jestli jsou Češi, Moravané a Slezané ateistější, než ostatní národy. Nejsou. Jen nesmíme usuzovat podle první tradiční skupiny, která je logicky více viditelná. Druhou skupinu není tolik vidět, je však početnější a neustále se zvětšuje. Hlavním důvodem je hledání kořenů a východisek v přelomové postmaterialistické společnosti.

Vladimír Havlíček