Čáslav – „A tak šel čas“ s podtitulem s „Včelou Čáslavskou“, byl název vzpomínkového setkání s dlouholetým starostou spolku Petrem Charvátem při příležitosti jeho 70. narozenin. Akce, zorganizovaná Muzejním a vlastivědným spolkem Včela Čáslavská pro členy spolku a veřejnost, proběhla na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla.

„Lidé si často myslí, že práce archeologa je velké dobrodružství, a že denně zažíváme všechno, co prožil na plátně filmový Indiana Jones,“ povzdechl si archeolog Petr Charvát. „Je to ale omyl, skutečnost je úplně jiná. Archeologie je práce v blátě, dešti, teple, zimě a tak podobně. A je důležitá jedna věc. Archeolog musí mít především štěstí,“ dodal profesor Charvát.

Oslavenec dostal deset otázek od Jarmily Valentové z čáslavského muzea. A byly to otázky zajímavé, vždyť doktorka Valentová je jeho bývalá kolegyně z Městského muzea v Čáslavi. Petr Charvát popsal svůj vztah k archeologii, výzkumy, které prováděl v zahraničí a také svojí pedagogickou dráhu. Poté odpověděl na všechny otázky gratulantů a následovalo slavnostní krájení narozeninového dortu!

Archeolog a historik Prof. PhDr. Petr Charvát, DrSc. se narodil 12. ledna 1949 v Praze. Odborně se zabývá archeologií a dějinami Orientu, a také staršími českými dějinami. Absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor archeologii a klínopis. Poté působil v Archeologickém ústavu ČSAV a v Orientálním ústavu Akademie věd ČR. Studenti a studentky si oblíbili jeho přednášky na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je autorem mnoha odborných publikací a článků, za něž získal řadu významných literárních ocenění. Dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí.

O pracovních úspěších Petra Charváta, o knihách, jež napsal, o uznáních doma i v zahraničí by se toho nechalo napsat mnoho. Raději si připomeňme něco osobního. A tím je úvaha vystihující jeho lidskost, empatii, rozhled a pokoru, s kterou se svěřil na adventním koncertu v kostelíku sv. Bonifáce v Lochách. Ve svátečním slově mimo jiné zavzpomínal: „Před třiatřiceti lety jsem na pozvání místního archeologického ústavu navštívil Cejlon. Náhodně jsem tam mluvil s mladíkem, asi dvacetiletým. Už ani nevím, o čem jsme si povídali, není to důležité. Ale při našem loučení mi řekl, že se za mě bude modlit. Nechci otevírat kontroverzní témata, ale v poslední době si na toho mladíka občas vzpomenu. A říkám si. Kdyby k nám utekl před válkou, dokázali bychom se za něj pomodlit, jako to udělal on? A hlavně, pomohli bychom mu? Odpovězme si každý upřímně a pravdivě na tuto otázku. Já jsem si při položení této otázky vzpomněl na biblickou větu, starou přes dva tisíce let. Ta věta zní – Jedni druhých břemena neste.“

Pane profesore, hodně zdraví, osobní pohody a pracovních úspěchů Vám přejí Čáslavští. A především Vaše včelky z Muzejního a vlastivědného spolku Včela Čáslavská! Jste pro nás něco jako včelí královna, tedy vlastně „včelí král“.

Vladimír Havlíček