Archiv pro rok: 2018

946008_669053433106205_1529897751_n

Čáslavský skladatel Silvestr Hippmann zemřel před 44 lety

Čáslav – Před 44 lety zemřel Silvestr Hippmann, dnes již téměř zapomenutý čáslavský skladatele, publicista a právník.

Skladatel se narodil 23. července 1893 v Čáslavi, v rodině pokladníka vrdovského cukrovaru. Po základní škole nastoupil na čáslavské gymnázium, kde patřil k nejlepším žákům. V roce 1907 se celá rodina přestěhovala do dvojobce Vrdy – Bučice a právě zde ho místní farář Jan Limberský přivedl k hudbě. Další vliv na jeho hudební vývoj měl ředitel čáslavského kůru Josef Malý. Po přestěhování do Prahy se stal žákem Adolfa Mikše, v Praze 16. března 1974 zemřel.

Od dvacátých let minulého století doprovázel na klavír Emu Destinovou, psal mnoho hudebních textů, fejetonů a hudebních kritik do různých časopisů. V roce 1940 založil v Čáslavi „Čáslavské hudební středy“ a v témže roce zřídil pod patronací starosty Jana Spáčila „Dusíkův ústav pro výzkum a pěstování české hudební kultury v Čáslavi“. Vliv na jeho další tvorbu mělo přátelství s Bohuslavem Martinů, Jaroslavem Seifertem a Leošem Janáčkem.

Hudební tvorba Hippmanna je rozsáhlá. Komponoval skladby pro klavír, housle, flétnu, violu, violoncello, nechával se ovlivňovat především lidovou tvorbou. Nejvýznamnějším dílem, kterým vyjádřil svůj vztah k rodišti je Čáslavská suita, opus 11 pro dechový kvintet. Cyklus se skládá z těchto částí: Zahradní preludium, V kostelíčku sv. Alžběty, Tatínek zpíval, Pochodem na Kalabousek a Valčík ve Vodrantech.

Hippmann je paradoxně známější v západní Evropě než ve své rodné Čáslavi. Dostat znovu do povědomí tohoto zapomenutého skladatele se s velkým úsilím pokouší čáslavská rodačka Jana Radilová, za což jí patří poděkování. Jana Radilová k tomu dodává: „Velkým potěšením by pro mne bylo, kdyby se tento skladatel a publicista dostal do povědomí publika a jeho díla se opět mohla rozeznít na koncertních pódiích“.

Text Vladimír Havlíček, foto Městské muzeum Čáslav

575281_669053446439537_1496441410_n

10 Pan president T.G.Masaryk navštívil Čáslav 23. září 1922. Přivítal ho starosta Karel Cibulka a na jeho prosbu vystoupil a promluvil z balkonu radnice

Návštěva Tomáše Garrigua Masaryka v Čáslavi 23. září 1922

Čáslav – Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident svobodného Československa, obnovitel československé státnosti po téměř třísetletém období v područí Habsburské monarchie, se narodil před 168 lety, 7. března 1850 v Hodoníně.

O prezidentu „Osvoboditeli“ nebo také „tatíčkovi“, jak ho familiárně nazývali naši prarodiče, toho bylo napsáno a řečeno mnoho. A v souvislosti s kulatým výročím vzniku Československa ještě mnoho řečeno bude a je to dobře. My si ale připomeneme Masarykovu návštěvu  Čáslavi, která upadla v zapomnění, pro dobový tisk to ale byla velká senzace.

Tak tedy, prezident navštívil se synem Janem Čáslav 23. září 1922 a byl přivítán starostou Karlem Cibulkou. Po jeho výzvě vyšel na radniční balkon a promluvil k občanům města. Před tím navštívil rodný dům hrdiny zahraničního odboje Bedřicha Havleny v Nové Lhotě, za doprovodu zástupců Československé obce legionářské. V Čáslavi si prezident prohlédl ostatky Jana Žižky z Trocnova, byl si prohlédnout jeho sochu a poté se vydal do hotelu Grand na malé občerstvení.

Z projevu prezidenta Masaryka citujme alespoň několik vět: „Občané a občanky! Přišel jsem do krásného a památného kraje. Ale kraj není památný jen svou půdou, nýbrž hlavně lidmi. To jste vy, kteří na této půdě pracují, myslí a tvoří. Pokračujte v tradicích svých otců a važte si dobyté svobody. Politická svoboda spočívá na mravních základech. Národ, který není v sobě mravný, pevný, politikou samou nemůže býti spasen. Já věřím v budoucnost vašeho kraje. Jsem šťasten, že jsem mezi vámi a že vám mohu slíbiti, co jste slíbili ústy svých mluvčích mně, že svobodu budeme hájiti a brániti až do smrti.“

Po smrti Tomáše Masaryka v dobovém tisku na jeho návštěvu zavzpomínal čáslavský starosta Karel Cibulka: „Vše probíhalo podle programu, jen s návštěvou městského archivu jsem měl starost. Pan ředitel Dlabáček mi odpustí, když to povím dle pravdy. Báli jsme se, rozpovídá-li se o Žižkových kostech, že ho nebude možno zastaviti a překročíme pak minuty určené k návštěvě. Udělal jsem opatření, aby pana ředitele hlídali, a kdyby se trošku rozběhl, aby ho mírným zataháním za šos upozornili, že je čas přestat. Nebylo toho všeho potřebí. Vidím jako dnes presidenta Masaryka, jak několikráte přešel kolem vitriny s lebkou Jana Žižky. Každou chvíli sundal skřipec, usilovně prohlížel vzácnou památku a vyptával se na to, na ono.“

Prezidenta Masaryka dnes vnímáme jako osobu váženou, ale jakoby z dávných časů, vážnou, historickou,  neživotnou. Opak je ale pravdou. Byl to člověk laskavý, veselý, s velkým smyslem pro humor. Jeho projevy jsou aktuální dodnes. Naši současní politici by se od  Tomáše Garrigua Masaryka nejen mohli, ale hlavně měli učit!

Vladimír Havlíček

1 Pan president T.G.Masaryk navštívil Čáslav 23. září 1922. Pozdravil se s občany před radnicí 3 Pan president T.G.Masaryk navštívil Čáslav 23. září 1922. Přivítal ho starosta Karel Cibulka a na jeho prosbu vystoupil a promluvil z balkonu radnice.

4 Noviny referují o návštěvě TGM v Čáslavi.

8 Noviny referují o návštěvě TGMv Čáslavi

DSCN2314

Mgr. David Bartoň přednášel v Čáslavi

Čáslav – David Bartoň přednášel na pozvání Muzejního a vlastivědného spolku „Včely Čáslavské“ na téma „ Jak by musela vypadat reformace dnes, aby vůbec někoho zaujala?“ Akce se uskutečnila na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla.

Přednáška, zahájená starostou spolku doktorem Filipem Velímským, nejen pro členy a příznivce spolku, ale tradičně pro širokou veřejnost, se tématicky vrátila k loňskému výročí Martina Luthera. Filozof a teolog Mgr. David Bartoň vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, studoval ETF UK a na univerzitě v Heidelbergu. Je redaktorem prestižního časopisu Přítomnost, u jehož zrodu stál Tomáš G. Masaryk a Ferdinand Peroutka.

Přednášející si nevybral lehké téma. Na historii a současnost se podíval prizmatem teologa a to ještě nekonformního. Kriticky zhodnotil výklad dějin různými badateli a historiky, kteří ale ignorují křesťanský úhel pohledu. „Středověký člověk nebyl jako my, měl jiné uvažování, odlišné myšlení a nemůžeme tedy jeho činy a chování posuzovat dnešníma očima.“ A co si myslí o křesťanství v naší dnešní společnosti? „Česká veřejnost si z takzvaného křesťanského dědictví uchovala jen neškodné napomínání ke slušnosti a nacionálně upravený křesťanský folklór. Zachovali jsme to, co je naše a vyloučili to, co je univerzálně křesťanské.“ Ale dále optimisticky dodává: „Říká se, že jsme nejateističtější národ. Ale není to pravda. Křesťanskými zásadami se řídíme, aniž bychom si to uvědomovali.“

Přednáška magistra Bartoně byla přijata kladně, vždyť i s diskuzí trvala téměř dvě hodiny, což je rekord. Je ale také pravdou, že u některých posluchačů vzbudila kontroverzi až kritiku. Kritický pohled na díla renomovaných českých historiků v kombinaci s teologickým viděním světa, vyvolal řadu dotazů z publika. A to byl záměr přednášejícího. Vzbudit zájem, změnit myšlení, vylézt z ulity. Jednatelka spolku doktorka Drahomíra Nováková kritiku mírnila: „Pan magistr je tak trochu provokatér, ale v dobrém!“

Magistr Bartoň odpověděl na všechny dotazy, včetně těch kritických. Vysvětlil význam řeckého slova „metanoia“, tedy duchovní proměna, návrat ke kořenům. „Přijmout skutečnost, nebo-li všechno, co se člověku stává, je k jeho prospěchu,“ ukončil přednášku David Bartoň.

Vladimír Havlíček
DSCN2300 DSCN2302 DSCN2303 DSCN2304 DSCN2306 DSCN2332 DSCN2322 DSCN2307