Čáslav/Chlum – „Hrad Chlum, aneb výzkum málo známého sídla velmi známého rodu“ byl název přednášky Filipa Velímského, zorganizované „Muzejním a vlastivědným spolkem Včela Čáslavská“. Akce se uskutečnila ve spolupráci s Městským muzeem a knihovnou Čáslav v budově Nové scény Dusíkova divadla.

Mgr. Filip Velímský, Ph.D. pracuje v Oddělení archeologie pravěku v Kutné Hoře, které spadá pod Archeologický ústav Akademie věd ČR. Vystudoval obor historie na Katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na stejné katedře absolvoval interní doktorské studium v oboru české a československé dějiny, v jehož rámci zpracoval disertační práci na téma raně středověké osídlení Kutnohorska s přihlédnutím k sídelnímu vývoji centrálního hradiště v Malíně a vývoji vesnického osídlení v Bylanech u Kutné Hory.

Není divu, že kromě členů spolku přišlo na přednášku velké množství posluchačů z řad veřejnosti. Zbytky prastarého hradu se zachovalým podzemím v obci Chlum, nedaleko Zbýšova na Čáslavsku, je lákavé téma. A jméno známého archeologa, který je odborníkem na kutnohorský okres, její atraktivitu jenom umocnilo.

Hrad Chlum je kolébkou rodu Slavatů z Chlumu a Košumberka. Zakladatelem byl jejich předek Bleh, nebo jeho synové Mstislav, Bun a Sezema. Vladyka Bleh původně sídlil na čáslavském hradě, ale král Přemysl Otakar II. mu roku 1276 daroval oblast, kde poté založil hrad Chlum. Jen pro zajímavost, člen rodu Vilém Slavata z Chlumu byl jedním z místodržících, kteří byli vyhozeni z okna Pražského hradu při defenestraci v roce 1618.

Rozsáhlý hrad byl opevněn příkopem na západní straně. Na zbylých stranách ostrohu byl vybudován násep, který doplňoval slabší přírodní opevnění, protože svahy ostrohu byly poměrně mírné. K hradnímu opevnění náležel i rybník na jihovýchodním úpatí ostrohu, který byl později zrušen.

Především po třicetileté válce místní lidé používali kamení z hradu na stavbu domů, takže se dochovalo pouze torzo paláce. Pod troskami je ovšem poměrně dobře zachovalá část sklepení. Jedná se o trojici sklepních klenutých místností, do kterých se vstupuje nevelkým otvorem, který byl kdysi schodištěm. Sklepy jsou částečně zasekané do skály a jsou vzájemně propojené. V rohu krajní místnosti je asi dva metry hluboká čtverhranná studna, vyhloubená ve skále. Podle doktora Velímského je to ale spíše cisterna vykopaná ve skále, která nemá vlastní pramen, ale je do ní sváděna voda z okolní skály. Ve skále je vyražena štolka, která odvádí přebytečnou vodu.

Každý hrad má svá tajemství. A není tomu jinak ani na hradě Chlum. Podle pověsti je v rozsáhlém sklepení zakopán poklad! Ale rozhodně ho nehledejte, spíše jen obdivujte um a šikovnost našich předků.

A na závěr dvě překvapení. Jednatelka spolku, doktorka Drahomíra Nováková „práskla“, že ještě letos bude v Chlumu nainstalován informační panel. Hlavní zásluhu na jeho vzniku má doktor Velímský. A tím druhým překvapením byly lebky pánů z Chlumu – Blaha a Mstislava, které si měli posluchači přednášky možnost prohlédnout.

Vladimír Havlíček

Čáslav – V sobotu proběhla rekonstrukce bitvy, která se odehrála v září roku 1618 mezi Golčovým Jeníkovem a Čáslaví, respektive mezi Horkami, Bratčicemi a Potěhy. Jednalo se o první velkou bitvu třicetileté války.

Utkali se zde vojáci stavovské armády s vojáky císařskými, a to vše v přibližně šestidenním krutém utkání. Armáda Českého království složená z žoldnéřských pluků a zemské hotovosti bojovala s armádou verbovanou vídeňskými Habsburky. Ti se snažili do zimy obsadit Prahu a tím zlomit odpor českých nekatolických stavů, který byl zahájen v květnu defenestrací úředníků z oken Pražského hradu. Při bitvě bylo masivně používáno dělostřelectvo, byly vybudovány polní pevnůstky se sítí okopů, oboustranné výpady a útoky byly mimořádně agresivní. Prvenstvím bylo, že to byla první zákopová válka v historii.

Budeme-li věřit zprávě dobových novin, pak na bojišti zůstalo 1300 císařských a na 500 českých vojáků. Ztráty ale pokračovaly i po vlastní bitvě. Ustupující a značně vyčerpaná císařská armáda se stáhla až k Pelhřimovu. V opevněném ležení se mezi vysílenými vojáky rozšířila úplavice, která si vybírala desítky životů denně. Byl to důsledek nedostatku potravin, obutí a ošacení a také špatné hygieny. Oslabenou císařskou armádu napadalo české vojsko, které jí pronásledovalo. Výsledkem byl ústup do Rakous a částečně do Českých Budějovic, které zůstaly v rukou Habsburků.

Rekonstrukce bitvy byla náročnou akcí, na které se podílelo obrovské množství lidí. Největší díl práce ale odvedli lidé ze Svazku obcí Mikroregion Čáslavsko. Velký kus práce odvedl magistr Aleš Knápek z havlíčkobrodského regionálního muzea. A doslova majstrštykem bylo komentování bitvy doktorem Filipem Velímským. Ale nelze opomenout další desítky dobrovolníků a především vlastních aktérů rekonstrukce, kteří byly z Česka i zahraničí.

Bitva ukázala nejen krásné uniformy, historické zbraně, ale především utrpení. Utrpení, které přináší válka. Ještě před bitvou probíhalo jednání, kdy se zvažovala mírová dohoda. Tehdejší mocní se ale rozhodli pro bitvu, která se protáhla na třicet let. Nepřipomíná to současnou situaci, poučili jsme se z minulostí? Nepoučili. Dnes také celá řada lidí řeší spory válkou. Měli by navštívit nedaleký hřbitov v Bratčicích, kde byly nainstalovány čtyři dřevěné kříže s nerezovými zvony, na nichž jsou vyryty křížky jako vzpomínka na vyhaslé životy a nápisy připomínající čáslavskou bitvu z roku 1618. Na prvním křížku je nápis ,,Válka třicetiletá a hořkost po věky“, na druhém „Zde šly kroky vojáků války třicetileté“, na třetím „Stačí chvilku postát a tiše povzdechnout“ a na posledním je nápis „ Zde šli vojáci, aby přišel mír“.

Vladimír Havlíček