Archiv pro měsíc: Září 2017

Výsadba na Hrádku

Na jaře si mohli návštěvníci Hrádku všimnout řady nových sazenic dřevin, které se tu nově objevily. Výsadby provedli čáslavští rybáři, kterým tuto výsadbu nařídil odbor životního prostředí jako náhradu za skácené lípy v Jetelové ulici. Keře a stromy se táhnou v řídkém pásu obloukem od chodníčku k informačním tabulím.

Druhová skladba byla navržena tak, aby návštěvníkům Hrádku ukázala řadu běžných i méně známých, vesměs vzrůstem menších a přehlížených dřevin domácího původu; některé z nich najdeme při troše snahy i poblíž Čáslavi, jiné třeba v jiných částech středních Čech.

Návštěvníci tak budou třeba moci srovnat čtyři druhy jeřábů a zjistí, že všeobecně známý jeřáb ptačí není právě typickým zástupcem rodu, nebo uvidí nádherná květenství jasanu zimnáře, najdou tu i drobnějšího příbuzného „obyčejných“ dubů, dub pýřitý. Budou tu i příbuzní růžovitých ovocných stromů, jako kdouloň, mišpule nebo hrušeň polnička.

Provedené výsadby letošní léto z větší části přečkaly, uhynulé sazenice budou nahrazeny. Bohužel se rybářům přes značnou snahu zatím nepodařilo sehnat zdaleka všechny druhy; přestože se často jedná o zajímavé dřeviny, není o ně zřejmě zájem a školky je proto nepěstují. Dá se proto očekávat, že zřejmě ani do příštího jara včetně se nepodaří vysadit všechny plánované druhy, snad se je podaří doplnit později. Ale i tak snad za pár let přispějí k lepšímu povědomí veřejnosti o přírodě v našem okolí.

Mgr. Petr Vobořil

Zahájena příprava druhého čísla Zpráv Včely Čáslavské

Pro všechny příznivce našeho spolku máme dobrou zprávu. Včerejší schůzkou redakční rady byla zahájena příprava vydání sborníku Zpravy Včely Čáslavské, jehož první číslo vyšlo v roce 2015. Obnovená Včela jím navázala na tradici spolku z dob jeho největšího rozkvětu za působení Klimenta Čermáka. Z uplynulého dvouletí jsme vybrali atraktivní témata, jež zazněla na přednáškách, i některá další. Můžete se tak těšit na příspěvek o bitvě u Čáslavi, o kutnohorském dolování, počátcích cyklistiky na Čáslavsku, čáslavském malíři Aloisi Vraném, spolku Marta a Husově azylu či žlebském loutkáři Karlu Novákovi. Ti, kteří nestihli včerejší přednášku o Matouši Ulickém, najdou zde i její text. Doufáme, že se příspěvky podaří připravit do tisku do konce tohoto roku, sborník by pak měl být v distribuci zkraje roku 2018.

Doktorka Jana Vaněčková přednášela v Čáslavi o Matouši Ulickém

Jana Vaněčková přednášela na pozvání Muzejního a vlastivědného spolku „Včely Čáslavské“. Přednáška byla věnována Matouši Ulickému, poslednímu čáslavskému kaplanovi podobojí, od jehož mučednické smrti 11. září uplynulo 390 let.

PhDr. Jana Vaněčková ze Státního okresního archivu Kutná Hora pracovala jako historička, muzejní pracovnice a odborná publicistka. Kromě archivnictví se zabývá regionální historií a numismatikou. Akce proběhla ve spolupráci s Městským muzeem a knihovnou Čáslav a posluchači si nemohli přát větší odbornici na uvedené téma, než doktorku Vaněčkovou. Však byl také sál čáslavské knihovny zaplněný do posledního místečka.

Matouš Ulický působil jako kněz podobojí víry v Čáslavi ve dvacátých letech sedmnáctého století. Hlásal myšlenky Jana Husa, což se nelíbilo katolickým hodnostářům. Důsledkem porážky českých stavů v bitvě na Bílé hoře byla rekatolizace a vyhánění utrakvistických kněží. Také Ulický odešel do do exilu, avšak po třech letech se vrátil. Chtěl posílit ve víře stejně smýšlející lidi a také navštívit svou nemocnou manželku v Čáslavi. Skrýval se v okolí Čáslavi, pravděpodobně v Krchlebech. Při jedné návštěvě manželky byl ale zatčen vojáky. Bohužel u něj našli kazatelské provolání k lidu, jehož byl pravděpodobně autorem. A to ho stálo život. Jelikož nepřijal nabídku záchrany života přestoupením na katolickou víru, byl mučen a popraven 11. září 1627 na Stínadlech v Čáslavi. Nejdříve mu kat useknul pravou ruku, kterou podával lidem kalich s krví Kristovou při přijímání, poté hlavu. Následně bylo jeho tělo rozčtvrceno a nabodnuto na čtyři kůly. Hlavu pak přibili na pátý kůl. Ostatky nechali pro výstrahu na kůlech celý rok. Kromě Matouše bylo vyslýcháno a krutě mučeno i několik místních sedláků.

Jeho památku připomíná pomník u kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi. Má tvar osmibokého sloupu, zdobeného trnovou korunou na členěném podstavci, s hlavicí završenou kalichem. Na místě, kde byl popraven, byl po roce 1989 vztyčen mohutný kříž a čtyři kůly, jako symbol kruté smrti kaplana. Původně byl na tomto místě kříž, ze kterého se zachovala pouze kaplanka s kalichem. Ta je nyní v městském muzeu. Podle domněnek některých badatelů byl vězněn v šatlavě, která byla součástí hradeb. Jedná se o čtverhrannou baštu, dnes je v ní čajovna Diakonie. Podle doktorky Vaněčkové je ale pravděpodobnější, že byl vězněn v druhé čáslavské šatlavě, která se nacházela přímo pod radnicí.

Matouši Ulickému jsme vděčni za záchranu ostatků Jana Žižky z Trocnova. Byl to pravděpodobně on, kdo nechal tajně v roce 1621 nebo 1622 zhotovit ve stěně kaple kostela skrýš a ukrýt do ní hejtmanovy ostatky.

A jaké bychom si mohli vzít poučení ze smrti čáslavského kaplana? Matouš Ulický byl popraven především z důvodu, že byl obviněn z podněcování rebelie. Svou roli také hrála skutečnost, že odmítl rekatolizaci. Když ho vedli na čáslavská Stínadla, začal cestou lidem, kteří přihlíželi, kázat a zpívat. Nikdo ho ale neslyšel, eskorta bušila do bubnů a troubila na trubky, aby jeho slova nebyla slyšet. Není dnes situace obdobná či dokonce stejná? Jsme schopni tolerovat odlišné názory, posloucháme se navzájem?

Vladimír Havlíček