Před 170 lety se narodil Jan Karafiát, spisovatel, který v Čáslavi napsal slavné a nesmrtelné Broučky.
Jan Karafiát se narodil 4. ledna 1846 v Jimramově na Českomoravské vysočině do staré písmácké rodiny. Základní vzdělání získal v evangelické škole při místním sboru. Od jedenácti let studoval na německém gymnáziu v Litomyšli a v šestnácti letech odešel na studie do německého evangelického gymnázia ve vestfálském Güterslohu. Poté studoval na bohosloveckých fakultách v Berlíně, Bonnu a studia uzavřel ve Vídni. Po skončení studií pracoval rok v Kolíně nad Rýnem v rodině továrníka Langena jako vychovatel. Dále působil jako vikář v Roudnici, odkud odešel na studia do Edinburghu. Po návratu ze Skotska vyučoval v Evangelickém učitelském semináři v Čáslavi. Poté působil jako farář v Hrubé Lhotě na Valašsku a po dvaceti letech odešel do Prahy, kde se věnoval práci na revizi Bible kralické. Zemřel 31. ledna 1929 v Praze.
Ale pojďme se věnovat jeho pobytu v Čáslavi, kde od roku 1872 do roku 1874 učil náboženství, pedagogiku, didaktiku a češtinu v Evangelickém učitelském semináři. Zároveň zde působil jako spirituál a později jako správce. Rozsah jeho práce byl široký. Zavedl pravidelný duchovní život mezi studenty, organizoval děti do nedělní školy a ve volném čase se věnoval literatuře. V Čáslavi napsal Karafiát povídku Kamarádi podle skutečné události z jeho rodiště. Ale hlavně zde vytvořil ve volných chvílích, kdy zrovna nevyučoval, stěžejní část svých Broučků. Dnes již nezjistíme, jestli vymýšlell dobrodružství z křehkého světa plného fantazie cestou mezi budovou Evangelického semináře na Komenského náměstí a Kasparidesovským domem na Kostelním náměstí, kde bydlel. A nebo při toulkách kolem Podměstského rybníku, či ve Vodrantech, a nebo při posezení na Žižkově náměstí? Nevíme. Jisté je jenom to, že ulice mezi seminářem a domem, kde bydlel a nespočetkrát jí prošel, je dnes na jeho počest pojmenována Karafiátova. V budově učitelského ústavu je dnes sídlo Diakonie a Kasparidesovský dům, pojmenovaný po malíři, čáslavském rodákovi Stanislavu Kasparidesovi, slouží seniorům.
Ale vraťme se k Broučkům, k půvabné a poetické pohádce, která se stala pro svou jednoduchost a prostotu oblíbenou mezi dětmi i dospělými. Autor k vlastnímu vzniku pohádky uvádí: „Věc v mysli už dávno hotovou jsem na procházce lil do formy, večer pak, když chovanci spali, jsem ji v půlhodinkách házel na papír“. Autor popisuje Broučkův život od dětství, přes dospělost až ke smrti, zaměřuje se na vztahy a především na vzájemnou soudržnost rodiny. V díle také vystupují postavy lidí, které jsou postaveny do kontrastu k broučkům. Při psaní Broučků Karafiát záměrně zvolil jazykový styl, který je srozumitelný dětskému čtenáři. Proto v díle použil jednoduchou slovní zásobu, která odpovídá myšlení malého dítěte. Jako zkušený pedagog se dokázal vžít do dětského světa, pochopit a využít znalost psychologie dětí. A právě to dělá tuto půvabnou pohádku o broučcích tak srozumitelnou a nadčasovou pro dětský svět. Až se budeme procházet historickou podzimní Čáslaví mezi Kostelním náměstím a náměstím Komenského, vzpomeňme si, že tudy vedly také kroky faráře, básníka, prozaika a esejisty Jana Karafiáta. To ještě netušil, že ulice se jednou bude jmenovat na jeho počest. Ulice Jana Karafiáta. A není vůbec vyloučené, že na podzimní procházce inspirativní Čáslaví ho napadla tato pasáž z Broučků: „Byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom musel tatínek kmotříčkovi slíbit, že se k nim přijde s maminkou a s Broučkem ještě jednou podívat, a to hned zítra, dřív než udeří zima.“
Vladimír Havlíček
Videa:
https://www.youtube.com/watch?v=MRu3p0sMuOY