V úterý 13. září 2016 od 17 hodin vystoupí dr. Tomáš Somer z Katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který se dlouhodobě zabývá historií vilémovského kláštera. I tentokrát se bude věnovat svému oblíbenému tématu, a to v přednášce nazvané Venkované, měšťané a nižší šlechtici v okolí vilémovského kláštera, která se bude výjimečně konat v sále městské knihovny Kostelní náměstí 197.
Všichni jste srdečně zváni!
Řekne-li se Včela Čáslavská někde mimo náš region, může se stát, že si tamní posluchači pomyslí něco o včelařském spolku. Nemohou tušit, že jde o muzejní a vlastivědný spolek, a to dokonce první svého druhu v Čechách. Založen byl už roku 1864. Jeho zakladatelé a členové si zvolili tento název proto, že chtěli být „pilní jako včelky“ při zachraňování a soustřeďování historických památek v regionu. Včela Čáslavská se může pochlubit i dalším prvenstvím – vlastivědný časopis, vydávaný od roku 1895 významným představitelem spolku, amatérským archeologem, muzejníkem a učitelem Klimentem Čermákem pod záštitou čáslavského muzea, byl první svého druhu v Evropě.
Stalo se tak díky iniciativě ředitelky městského muzea Soni Dedíkové. Protože však činnosti, kdysi vykonávané spolky, během doby převzaly odborné instituce, musela Včela hledat své nové naplnění.
„Hlavní činností spolku se staly odborné přednášky z různých historických oborů,“ vysvětluje současná jednatelka Včely Čáslavské Drahomíra Nováková. V roce 1994 stanul v čele spolku profesor Petr Charvát, který zvolil společně s výborem cestu systematického probírání českých dějin formou přednášek špičkových odborníků. Jen pro vaši představu – na podzim letošního roku se tak členové spolku i široká veřejnost budou moci seznámit například s historií cisterciáckého kláštera v Sedlci, s osudy šlechty a měšťanstva na vilémovském opatství nebo se všemi peripetiemi dolování stříbra v Kutné Hoře v době poděbradské. Chybět nebude ani přednáška profesora Petra Čorneje o Karlu IV.
„Za rok uspořádáme osm přednášek, jeden vlastivědný výlet a před Vánoci adventní koncert,“ vypočítává Drahomíra Nováková.
Spolek má v současnosti přes 50 členů. „V začátcích po revoluci se našimi členy stali čáslavští patrioti ve věku tak kolem čtyřiceti let. Dnes už jsou v důchodu, někteří již nežijí, ale daří se nám získávat nové členy, za poslední dva roky je jich čtrnáct. Jsou to většinou lidé v produktivním věku nebo senioři. Z toho máme radost, ale je nám líto, že studenti v našich řadách by se dali spočítat na prstech jedné ruky.“
Členové spolku platí příspěvky, ty jsou však spíše symbolické, na pokrytí činnosti rozhodně nestačí. A na přednášky, které jsou určeny i pro veřejnost, je vstupné dobrovolné. Spolek je sice samostatným právním subjektem, který může žádat o granty z fondů EU nebo o sponzorské příspěvky, to se však příliš nedaří.
„Například když jsme připravovali otevření archeolokality Hrádek, což trvalo několik let, žádali jsme o sponzorský příspěvek firmu Foxcon. Bohužel jsme neuspěli.“
A tak je hlavním podporovatelem činnosti Včely Čáslavské město Čáslav. Dobrá spolupráce panuje i s muzeem, které spolku poskytuje své prostory – výstavní síň nebo přednáškovou místnost v knihovně.
Dramaturgii programu vytváří vedení spolku – jednatelka společně se starostou a místostarosty. „Jsme však vděčni i za náměty a nápady našich členů nebo i od veřejnosti.“
Kromě přednáškové činnosti se Včela Čáslavská zaměřuje také na záchranu a obnovu památek v regionu.
„Zdá se mi, že po sametové revoluci si lidé hledají cestu ke svému regionu,“ vysvětluje zájem veřejnosti o činnost spolku Drahomíra Nováková. Nejúspěšnějšími akcemi obnovené Včely byla částečná rekonstrukce raně gotického kostelíka sv. Bonifáce v Lochách, které jsou dnes součástí Čáslavi, a otevření archeolokality na Hrádku letos v den jarní rovnodennosti 20. března.
„V kostelíku v Lochách pořádáme každoroční adventní koncert, který navštěvuje tak padesát lidí. Na vstupném jsme získali něco málo peněz a přispěli tak k opravě stropu, který už hrozil spadnutím. Navazujeme tak na starou Včelu, protože Kliment Čermák přiměl hrabata Chotkovy, aby kostelík opravili. Po obnovení činnosti spolku začátkem 90. let tehdejší členové připravili plán jeho rekonstrukce, která byla rozložena do několika etap. Dosud se podařilo vyměnit střešní krytinu a osadit nová okna.“
To však nestačí, kostelík by potřeboval radikální opravu. Je majetkem římskokatolické farnosti v Sedlci, která je samozřejmě ráda, že se v něm pořádají koncerty. S opravami však nespěchá, protože kostelík není centrem náboženského života v Čáslavi, pravidelné bohoslužby se v něm nekonají.
„Farnost může požádat o dotaci na jeho rekonstrukci, ale prozatím investovala do pro ni důležitějších objektů. Proto máme ještě letos v plánu na kostelík upozornit informační tabulí s tím, že je po dohodě možná jeho prohlídka.“
Úšpěšnější byla Včela Čáslavská v otevření venkovní expozice na archeolokalitě Hrádek, kterou jako první prozkoumal Kliment Čermák během dvaceti let, počínaje rokem 1876. „Dopustil se“ tím dalšího čáslavského prvenství – Hrádek vstoupil do učebnic archeologie jako vůbec první systematicky a dlouhodobě zkoumaná česká lokalita. Čermák byl průkopníkem i v přístupu k terénní dokumentaci, kdy přesně zachytil sled jednotlivých vrstev. Dnes je to samozřejmé a základní, ale on byl první, kdo podrobně kresebně dokumentoval stratigrafii české lokality.
Došlo tu k vzácným nálezům, například tzv. zlatého langobardského prstenu s delfíny ze 7. století, který se však nacházel ve vrstvě z 9. století. Jak se sem dostal? Těžko říci…
„Při obnově Hrádku nám pomáhaly i děti z čáslavských základních škol,“ doplňuje Drahomíra Nováková. Spolek propaguje své přednášky i v čáslavských školách, nejvíce na tuto nabídku slyší studenti gymnázia.
Další činností Včely Čáslavské, kterou se spolek vrací k vlastním tradicím, je letošní vydání sborníku Zprávy Včely Čáslavské I. Spolek své Zprávy vydával ve 2. polovině 19. století. Uveřejňoval v nich statistiky o počtu členů, o darech, které spolku lidé věnovali, ale i texty o regionálních dějinách z pera členů Včely. Všechny ročníky vlastní čáslavská knihovna a patří k nejžádanějším publikacím; každý, kdo se zabývá regionálními dějinami, se bez nich neobejde.
„V našem sborníku máme spíš než statistiky odborné články. Zařadili jsme do něj přednášky z posledních dvou let,“ upřesňuje Drahomíra Nováková. Náklad představoval 200 kusů, pro členy spolku byly výtisky zdarma, pro ostatní za určitý obnos. Publikace navazuje na sborník Muzejní spolky včera a dnes z roku 2011, z něhož dnes není k dispozici ani jediný exemplář, v digitální podobě je však umístěn na internetových stránkách Včely www.vcelacaslavska.eu.
„Další Zprávy plánujeme vydat za dva roky.“
Včela Čáslavská může být na svou obnovenou činnost docela pyšná. I v dnešní uspěchané době, nabité informacemi, s nedostatkem času na všechno, s obrovskou nabídkou volnočasových aktivit, se jí podařilo získat nové členy a veřejnost na její akce chodí se vzrůstajícím zájmem. Kliment Čermák by měl radost…
Text Dana Čermáková, fotografie Vladimír Havlíček
„Čáslavská privilegia“, to jsou nejstarší zachované listiny nevyčíslitelné hodnoty, které měly vliv na rozvoj královského města Čáslavi. A právě dvě ze čtyř privilegií mají „kulatiny“. 550 a 630 roků od jejich vydání českými králi, to už je pořádný důvod k oslavě a především k jejich připomenutí.
A to měla „Čáslavská privilegia“ namále! Při historicky největším čáslavském požáru v roce 1522 padlo ohni za oběť téměř celé město. V této době byly požáry ve více či méně dřevěných městech běžné, ale tento byl nejtragičtější. A když se osvícení čáslavští radní měli během několika minut rozhodnout, co zachránit, rozhodnutí jednoznačně padlo na privilegia. A díky tomuto prozíravému rozhodnutí si tyto listiny můžeme dodnes prohlížet. Jejich význam pro Čáslav je tak velký, že bychom je mohli srovnat snad jenom s významem korunovačních klenotů pro Českou republiku. A to je důvod, proč jsou uloženy na bezpečném místě, konkrétně ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře. Při oslavách 750 výročí založení města Čáslavi byla privilegia na jeden den zapůjčena Městskému muzeu Čáslav. A čáslavské muzeum je za zvýšených bezpečnostních opatření vystavilo ve výstavní síni na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Díky vstřícnosti pracovníků archivu a muzea mohl originály privilegií nafotit autor tohoto článku.
A nyní můžeme představit slavné a vzácné „jubilantky“. 630 let slaví listina krále Václava IV. z 11. srpna 1386, která osvobozuje město Čáslav a jeho měšťany na tři léta, počínající nejbližším svátkem svatého Havla, od placení sta kop grošů ročně z královské berně.
550 let slaví listina krále Jiřího z Poděbrad z 1. listopadu 1466, která potvrzuje purkmistrům, radním, přísežným a celé obci města Čáslavi privilegia svých předchůdců, především právo jihlavské a listinu Václava IV. z roku 1398 a privilegia Jana, Karla, Václava, Zikmunda a Ladislava.
A pro úplnost si připomeňme další dvě vystavená privilegia. Tím úplně nejstarším a nejvzácnějším dokumentem je privilegium krále Jana Lucemburského ze 4. srpna 1341, kterým uděluje městu Čáslavi a jeho měšťanům právo trhu. Od tohoto roku se každoročně první neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie, tzn. 15. srpna, konal na čáslavském rynku jarmark. Privilegium je ztvrzeno jezdeckou pečetí na hedvábné žlutozelené šňůře.
Druhým nejstarším dokumentem je listina z 12. listopadu 1359, kterou český král Karel IV. ustanovuje, že prodá-li kdokoli z měšťanů a obyvatel města Čáslavi dům, pole nebo jiný nemovitý majetek, který vzdá na zahájeném soudu před rychtářem, staršími a přísežnými města a nový nabyvatel jej drží rok a den ode dne vzdání, nemůže takový majetkový převod již být nikým napaden. Je stvrzena majestátní císařkou pečetí na pergamenovém proužku.
Připomínejme si naši historii a buďme na ni hrdí. Výročí vydání „Čáslavských privilegií“ se k tomu přímo nabízí. Naši předci si významu privilegií vážili a tyto čtyři listiny opatrovali přes půl tisíciletí jako „oko v hlavě“. A při požárech, nejen při tom největším v roce 1522, pro jejich záchranu neváhali riskovat životy. „Čáslavská privilegia“ ovlivnila životy lidí nejen v Čáslavi, ale v celém regionu. Bez nich by nebyl zdaleka možný rozvoj Čáslavska, k jakému od jejich vydání došlo. Tím, že si připomínáme odkazy našich předků, ukazujeme, že si vážíme jejich práce, skutků a že si také vážíme sami sebe.
Vladimír Havlíček
