Městské muzeum a knihovna Čáslav s podporou města Čáslavi zorganizovali setkání s novinářem, publicistou a televizním reportérem Stanislavem Motlem na téma „Čekání na smrt“.

„Vypadá to, že je to téma morbidní, téma smutný, ale ono je to svým způsobem téma optimistický, protože v této době, kdy má člověk pocit, že tady nic nefunguje, máme z čeho čerpat, protože příběh, který vám promítnu je o skutečných vlastencích, kteří nasadili život za tuto zemi“, prohlásil Stanislav Motl. V krátkém filmu Stanislav Motl zaznamenal výpověď pana Bořivoje Bartončíka, vězně odsouzeného za protifašistický a protinacistický odboj k trestu smrti. Snad jen zázrakem se stal jedním z mála odsouzených, který se dočkal konce války. S jeho pomocí Stanislav Motl na toto téma napsal také knihu, pro budoucí generace tak zůstalo zachováno svědectví o hrůzách nacistické okupace.

Stanislav Motl se narodil roku 1952 v Ústí nad Orlicí, vystudoval střední ekonomickou školu, poté Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Dlouhodobě se zabývá historickou publicistikou, především z období druhé světové války. Jeho tvorba zahrnuje široké spektrum námětů od kriminalistického žánru, přes autentické zážitky válečného reportéra, až k zážitkům, které zažil při extrémních sportech. Věnuje se pedagogické, přednáškové a badatelské činnosti, je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards, která je považována za „rozhlasového Oskara“. Dále obdržel mimo jiné cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran a cenu E. E. Kische.

Na zrůdnosti fašistického a nacistického režimu se shodneme všichni, Stanislav Motl se ale snaží vidět tyto režimy „zevnitř“, zajímá ho fungování  justice za protektorátu, pocity odsouzených, ale také třeba soudců, prokurátorů nebo dokonce katů. Jeho velkou předností je, že historické události, jejich příčiny a důsledky, ale především lidi s jejich konáním a jednáním, nevidí černobíle. Je jedním z mála publicistů, kteří vyhledávají oběti fašismu a nacismu, ale také jejich věznitele nebo jejich potomky a zamýšlejí se nad příčinami jejich chování a jednání. Jejich autentické výpovědi dokumentuje prostřednictvím knih, televizních a rozhlasových dokumentů.

A optimistická slova Stanislava Motla na závěr: „Pořád si myslím, že v tomto národě, když o něco půjde, tak se zase objeví lidi, kteří budou schopni nasadit život za tuto zemi.“

Vladimír Havlíček

Městské muzeum a knihovna Čáslav zorganizovali Muzejní noc pod názvem „Válka v muzeu“ v budově muzea v Husově ulici. Současně byla vernisáží zahájena výstava „Čáslav za I. světové války“. Výstava byla věnována stému výročí vypuknutí první světové války. Význam této války, nazývané „Velká“ je opomíjen, je ve stínu druhé světové války. Přitom jeden z důsledků tohoto celosvětového konfliktu byl vznik samostatného a svobodného Československa v roce 1918. Vernisáž zahájil Jiří Žaloudek, poté na dotazy odpovídal odborník na vojenskou historii major ve výslužbě Milan Lehečka. Zájem vzbudil pan major v.v. nejen svými odbornými odpověďmi na položené otázky, ale také dobovou uniformou, která navodila atmosféru první světové války. O historii války, o založení československých legií a vzniku republiky byl promítán dokumentární film. Na zahradě muzea byly připraveny akce pro děti. Mohly si zastřílet ze vzduchové pušky, házet maketou granátu nebo vyplňovat křížovky. Velký zájem byl o vynikající kotlíkový guláš, který uvařil a podával pan Tomáš Hnátek. Pro návštěvníky byly zpřístupněny veškeré sbírky muzea.

Čáslavská výstava ukázala nesmyslnost války, při které naši dědové a pradědové dokonce bojovali na obou válčících stranách. V průběhu první světové války bylo mobilizováno celkem přes 70 milionů mužů, zahynulo při ní téměř 10 milionů vojáků a 8,5 milionů civilistů. Důvodem k válce se stal atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu. Rakousko – Uhersko poté jako odvetu vyhlásilo válku Srbsku, čímž vyvolalo řetězovou reakci vedoucí k světové válce. Během jednoho měsíce se Evropa ocitla ve válečném konfliktu. Atentát byl ale pouze záminkou, protože politické napětí v Evropě sílilo již dlouho před ním. Po zvěrstvech, které válka přinesla zavládlo přesvědčení, že se lidstvo poučilo, byl to však omyl, za dvacet roků vypukla válka ještě větší a surovější.

Na dobových fotografiích jsme si připomněli nejen zaniklé čáslavské budovy a zákoutí, ale také atmosféru doby. Zaměstnanci čáslavského muzea připravili vernisáž, potažmo výstavu na vysoké kurátorské úrovni, s citem pro detail a historické souvislosti. Všem za to patří poděkování. V dnešní době, kdy se některé kruhy v zahraničí opět snaží vyvolat válku, je každé poukázání na její absurditu chvályhodné.

Vladimír Havlíček

„Trčkové z Lípy byli jedním z nejbohatších rodů v českém království, jejich pokladnice byly plné peněz na rozdíl od pokladnice královské, kde byla leda tak myš,“ takto vtipně a zábavně přednášel v čáslavské Výstavní síni doktor Zdeněk Beran. Historik Zdeněk Beran přijel do Čáslavi přednášet na pozvání muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“ na téma Trčkové z Lípy na Čáslavsku. Doktor Beran přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, patří mezi největší odborníky na české šlechtické rody, známá je jeho badatelská a publikační činnost. To, že jeho přednáška zaujala, se potvrdilo při velkém množství dotazů po jejím ukončení.

Trčkové z Lípy byli českým vladyckým rodem, původem z nižší šlechty, pocházejícím z Lípy u Hradce Králové. V roce 1562 byl rod povýšen do panského stavu. První zprávy o Trčcích pocházejí z 15. století, kdy Mikuláš Trčka z Lípy, husitský válečník, koupil hrad Homoli u Náchoda. K tomu od krále Zikmunda získal vlašimské panství a několik vesnic. Jeho syn Burian Trčka se roku 1426 zúčastnil bitvy u Ústí nad Labem. Od roku 1457 byl jmenován  nejvyšším písařem. Burian byl zakladatelem lipnické větve rodu. Přikupuje další majetky jako Cheb, Lichnice a další statky. Díky královskému hejtmanovi Mikuláši II. Trčkovi z Lípy, který získal další rozsáhlá území, Trčkové bohatli a stávali se tak jedním z nejbohatších rodů v Čechách. Největší proslulosti dosáhli poslední Trčkové z Lípy, kteří rozmnožili statky z pobělohorských konfiskací. Poslední mužský člen rodu Jan Rudolf zemřel v roce 1634. Trčkové tak vymřeli po meči.

„Přednášky se zúčastnilo téměř čtyřicet lidí, to jsme nečekali a máme z toho radost,“ konstatovala doktorka Drahomíra Nováková, spoluorganizátorka přednášky.

Vladimír Havlíček